Když rodič miluje každé dítě jinak. Dokážete zpracovat nerovnou rodičovskou lásku?
Paradoxně i favorizované dítě často nese těžké břemeno.
Foto: Unsplash+
Některá rodičovská témata zůstávají společenským tabu i v době, kdy otevřeně mluvíme o většině rodinných problémů. Mezi ně patří i skutečnost, že mnoho rodičů pociťuje silnější náklonnost k jednomu ze svých dětí. Přestože tento pocit vyvolává intenzivní vinu a stud, výzkumy naznačují překvapivé zjištění – až 80 % rodičů prožívá různou míru citové preference mezi svými dětmi.
Preference jednoho dítěte často odráží naše vlastní nevyřešené vztahy a zkušenosti. Někdy nám dítě připomíná člověka, kterého jsme v minulosti milovali nebo ztratili. Jindy může jít o shodu temperamentů. Energický rodič snáze nachází společnou řeč s aktivním dítětem, zatímco klidnější potomek mu připadá více vzdálený. Zajímavé je, že tyto preference se mohou v průběhu let měnit, zejména jak děti procházejí různými vývojovými obdobími.
Životní bilance není luxus, ale nutnost. Proč přehodnotit svou cestu právě teď?
Zkušenosti ukazují, že děti dokážou zachytit i nepatrné rozdíly v rodičovském chování již od raného věku. Když maminka věnuje více pozornosti staršímu sourozenci nebo tatínek častěji chválí mladšího, tyto zdánlivě drobné rozdíly formují dětskou psychiku. Méně preferované děti často vyvíjejí kompenzační strategie – buď se snaží zalíbit přehnanou poslušností, nebo naopak vzdorují a vyvolávají konflikty. A pochopitelně je to pak může ovlivnit i v dospělém životě.
Jak pracovat s nerovnou láskou
První krok ke změně vyžaduje odvahu podívat se pravdě do očí. Místo potlačování těchto pocitů pomáhá přijmout je jako signál, že něco v rodinném systému potřebuje pozornost. Mnoho rodičů zjišťuje, že samotné uvědomění vede k přirozenější snaze o vyváženější přístup.
Syndrom hodného dítěte. Cesta od věčného uspokojování druhých k vlastní autenticitě
Když zaznamenáme známky preferenčního chování u jiného rodiče v rodině, vyplatí se zvolit konstruktivní přístup. Místo přímé kritiky můžeme vytvářet příležitosti pro pozitivní interakce mezi rodičem a opomíjeným dítětem. Třeba tím, že zorganizujeme společnou aktivitu, kde může vyniknout právě toto dítě.
Budování vyrovnaných vztahů
Paradoxně i favorizované dítě často nese těžké břemeno. Nadměrná pozornost vytváří tlak na výkon a strach ze ztráty výsadního postavení. Tyto děti mohou v dospělosti bojovat s workoholismem nebo potížemi v intimních vztazích, protože se naučily, že láska je podmíněná jejich „výjimečností“.
Důležitou roli hraje i sourozenecká dynamika. Když jeden sourozenec dostává více pozornosti, ostatní často reagují vytvářením aliancí proti němu. Proto pomáhá podporovat pozitivní interakce mezi všemi sourozenci a oceňovat jejich vzájemnou podporu místo soutěživosti.
Pravidelné individuální chvíle s každým dítětem zvlášť mají větší význam než celkové množství společně stráveného času. Patnáct minut nerušené pozornosti denně, kdy se rodič plně věnuje pouze jednomu dítěti, může zásadně posílit jejich vzájemné pouto.
Andělé mezi námi. Proč někteří zasvětí život pomáhání druhým?
Užitečnou strategií je také vědomé střídání rolí – když jeden rodič tíhne k určitému dítěti, druhý se může více zaměřit na ostatní děti. Nejde o umělé rozdělení, ale o přirozené vyvažování rodičovské energie.
Ve výše popsané situaci nemusíme potlačit své přirozené pocity, ale spíš naučit se s nimi pracovat tak, aby nenarušovaly zdravý vývoj žádného z našich dětí. Být dobrým rodičem znamená najít zlatou střední cestu – přijmout sebe své děti ve své autentické podobě, a zároveň se snažit ke každému z nich přistupovat férově.
Bramborový salát rozděluje Čechy. Spor o správný recept nemá vítěze, ale jednu věc profíci rozhodně doporučují
