Prožili jste v dětství trauma? Terapeut prozrazuje 5 znaků, jak to poznat v dospělosti
Údajně nejdepresivnější den v roce je za dveřmi. Foto: Unsplash.com
Myslíte si, že jste měli šťastné dětství, ale přesto se potýkáte s nevysvětlitelnými problémy ve vztazích nebo v práci? Manželský a rodinný terapeut Logan Cohen přišel s překvapivým odhalením. Identifikoval pět nenápadných signálů, které mohou prozradit „neviditelné trauma“ z raného dětství – tedy emocionální zanedbávání, které se často děje v prvních osmi letech života.
Jak se projevuje trauma, o kterém ani nevíme?
První varovný signál se projevuje neschopností ozvat se, i když jde o důležité věci. „Lidé, kteří byli v dětství ignorováni při vyjadřování svých potřeb, si často nesou toto zranění do dospělosti,“ vysvětluje Cohen. Jejich mozek si totiž spojil jakoukoliv snahu o prosazení vlastních zájmů s rizikem odmítnutí nebo zranění. Proto raději mlčí, i když by měli promluvit.
Překvapivě běžná otázka „Jak se máš?“ může vyvolat silný vnitřní nekomfort. Tento druhý znak se projevuje tendencí vyhnout se jakékoliv konverzaci o vlastních pocitech. Člověk se raději stáhne a vytvoří si emocionální odstup, čímž vlastně učí ostatní, aby se už příště neptali.
Když úspěch není zárukou sebevědomí
Třetím signálem je takzvaný syndrom podvodníka. Projevuje se jako neodbytný pocit, že ostatní jsou lepší nebo schopnější než vy – a to bez ohledu na vaše skutečné úspěchy. Podle Psychology Today je hlavní příčinou poškozené sebevědomí pramenící z dětství. Výzkumy ukazují, že nepříznivé zážitky z raného věku vedou k přetrvávající nízké sebeúctě a pocitům bezcennosti.
„Nedokážete identifikovat a sdílet své emoce? To je čtvrtý typický znak,“ říká Cohen. Když se v dětství o vaše pocity nikdo nezajímal nebo byly dokonce znevažovány, nenaučili jste se je rozpoznávat. Chybí vám tak základní nástroj pro budování zdravých vztahů – schopnost mluvit o tom, co prožíváte.
Osamělost jako ochranný štít
Poslední znak může znít paradoxně – člověk se cítí osamělý, ale nedokáže navázat kontakt s ostatními, i když má příležitost. „Tito lidé se často izolují i na společenských akcích,“ vysvětluje Cohen. Je to obranný mechanismus vytvořený po opakovaném odmítání v dětství. Podvědomá obava ze zranění nebo zrady vede k přesvědčení, že je bezpečnější zůstat sám.
K emocionálnímu zanedbávání dochází různými způsoby – od odmítání dětských pocitů až po absenci projevů náklonnosti jako jsou objetí nebo polibky. „Neviditelná trauma vzniká v období, kdy se formuje naše osobnost, tedy od narození zhruba do osmi let,“ upřesňuje Cohen. V tomto klíčovém období potřebují děti emocionální podporu a pozornost pro zdravý vývoj.
Dobrou zprávou je, že tyto hluboce zakořeněné vzorce lze změnit. Odborná terapie pomáhá lidem zpracovat jejich minulost a vybudovat zdravější vztah k sobě i ostatním. První krok je uvědomit si, že tyto problémy nejsou vaší vinou – jsou to stopy dávných zranění, která můžete s pomocí odborníků postupně léčit.
Smrt jako služba. Eutanázie v zámoří stále běžnější. V Česku musíme otevřít debatu