Žena se čtyřmi dětmi roky snášela týrání manžela. Odejít od něj dokázala až teď
Mezi ohrožené osoby nejčastěji patří ženy, které psychické i fyzické násilí snášejí i několik let.
Počet odhalených případů domácího násilí v Praze patří stále mezi nejvyšší v rámci statistik ostatních krajů. Počet vykázaných osob se posledních pět let pohybuje mezi 186 až 213 a první pololetí letošního roku s 95 případy nenasvědčuje tomu, že by se měl tento počet výrazněji snížit.
Intervenční centrum Praha zaznamenalo za první půlrok téměř 2900 kontaktů s osobami ohroženými domácím násilím, což je mírný nárůst oproti loňskému roku. Vysoký je i počet klientů, kterým odborníci Intervenčního centra poskytli pomoc při řešení jejich nelehké životní situace. Během prvních šesti měsíců tohoto roku jejich služeb využilo celkem 304 ohrožených osob, z toho 266 žen, 30 mužů, ale i 8 nezletilých mladistvých ve věku od 16 do 17 let.
„Ještě horší je, že nepříjemné zážitky kvůli hádkám, křiku, vyhrožování, ale i bití, většinou jejich matek, si odnáší do dalšího života 86 nezletilých dětí, které byly přítomny letošním odhaleným případům domácího násilí,“ uvedl ředitel Centra sociálních služeb Praha Tomáš Ján.
Surovce se všichni báli
Právě nezletilé děti jsou vystaveny domácímu násilí u většiny odhalených případů. Nejinak tomu bylo i u případu matky čtyř dětí: otec často řval a posléze ji i bil. Přestože násilí trvalo několik let, nejmladší chlapec se narodil před jeden a půl rokem. Všichni se otce báli a věděli, že když se rozzuří, je mu jedno, komu vlepí facku. Matka již dříve chtěla nesnesitelnou agresivitu manžela řešit, ale kvůli tomu, že na něm byla finančně zcela závislá, vzala ho zpět. Myslela, že se situace uklidní a muž si uvědomí, že se takhle vůči rodině nemůže chovat.
„Bohužel se mýlila (jako většina ohrožených žen), když doufala, že se situace zklidní poté, co vezme manžela zpět. Naopak za pár dní vše začalo nanovo a dá se říci, že ještě s větší intenzitou,“ líčila otřesný případ vedoucí Intervenčního centra Praha Zuzana Chomová.
Vzhledem k tomu, že žena měla stále více strach o děti, rozhodla se opět děsivou situaci řešit a obrátila se na policii, která manžela vykázala. Následně požádala o pomoc Intervenční centrum. Žena se k tomuto kroku rozhodla i přesto, že stále byla ve finanční tísni. Jejím jediným příjmem byl rodičovský příspěvek na nejmladšího syna, který jí nestačil ani na jídlo. Na účtu měla jen tři tisíce korun.
Pomohli na úřadu práce
„Bezvýchodnou situaci jí nakonec pomohl vyřešit úřad práce, který skvěle zafungoval. Pracovnice oddělení hmotné nouze bezradné ženě velmi rychle dokázaly zajistit všechna potřebná šetření a poradily klientce, jaké doklady potřebuje doložit. Klientka za naší pomoci podala návrh na úpravu poměrů k dětem i žalobu o rozvod, soud vyhověl jejímu návrhu na prodloužení vykázání o jeden měsíc. Během dvou týdnů byl klientce přiznán doplatek na živobytí a doplatek na bydlení. Díky tomu se mohla alespoň prozatím trochu nadechnout a načerpat síly. Nemusela se stěhovat do azylového domu a věděla, že i když bude muset hodně šetřit, sebe a děti uživí,“ popsala Chomová.
Žena dále navštěvuje pravidelné konzultace u psychologa, ve spolupráci se sociální pracovnicí řeší další potřebné kroky směřující k osamostatnění se. Současně probíhá spolupráce s Orgánem sociálně-právní ochrany dětí, neboť ji čeká opatrovnický soud a poté rozvod.
„Navíc se stále ještě bojí, jak manžel zareaguje, až si uvědomí, že tentokrát myslí rozvod vážně. Ví, že to nebude lehké, ale podpora úřadů je jedním z faktorů, které jí dávají sílu a potřebnou podporu pro zajištění bezpečí pro sebe i děti,“ dodala Chomová s tím, že i kvůli dětem je třeba projevy domácího násilí začít řešit včas a nenechat je trvat několik let.
Smrt jako služba. Eutanázie v zámoří stále běžnější. V Česku musíme otevřít debatu
