Všichni to známe. Znovu se zamilujeme do člověka, který nám nemůže dát, co potřebujeme. Opět vztekle praštíme dveřmi během hádky, ačkoli jsme si slíbili zachovat klid. Nebo se po náročném dni utěšíme čokoládou, přestože jsme ráno odhodlaně vyhlásili válku nezdravému mlsání. Sebezničující vzorce chování jsou jako neviditelná síť, ve které se často zamotáváme, aniž bychom si to plně uvědomovali.

Naše mozky jsou mistři ve vytváření návyků. Platí to v dobrém i špatném slova smyslu. Co nám v minulosti přineslo úlevu nebo bezpečí, to náš mozek rád zopakuje. Například dítě, které získávalo pozornost rodičů především skrze nemoc nebo problémy, si může v dospělosti nevědomky vytvářet krize, aby si zajistilo péči okolí. Tyto vzorce se formují už v raném dětství a během dospívání, kdy jako houba nasáváme způsoby, jakými naši blízcí řeší problémy a vztahy.

Většina lidí například zná onen nepříjemný moment, kdy se přistihnou, že používají stejné věty jako jejich rodiče, přestože si jako teenageři svatosvatě slibovali, že „takhle se nikdy mluvit nebudou“. Mozek totiž sahá po známých řešeních, i když rozumově víme, že existují lepší cesty.

Uvědomění jako první krok ke změně

Klíčem k prolomení těchto vzorců je nejprve si je plně uvědomit. Užitečným nástrojem může být vedení deníku, kam si zapisujeme situace, které se v našem životě opakují. Všímáme si především okamžiků, kdy máme pocit „už jsem to zase udělal/a“. Například systematicky odkládáme důležité úkoly až do poslední chvíle, což nám způsobuje stres a problémy, přesto tento vzorec opakujeme.

Důležité je také sledovat, jaké emoce předcházejí našemu sebedestruktivnímu chování. Často zjistíme, že určité pocity – jako úzkost, osamělost nebo vztek – spouštějí celý řetězec nežádoucích reakcí. Například workoholismus může být způsobem, jak utéct před složitými emocemi nebo vztahovými problémy.

Cesta k zdravějším vzorcům

Změna dlouhodobých vzorců vyžaduje trpělivost a soucit se sebou. Místo abychom se za své chování trestali výčitkami, je účinnější přistupovat k sobě s pochopením a zvědavostí. Můžeme si například položit otázku: „Co dobrého jsem si tímto chováním chtěl/a zajistit?“ Často zjistíme, že i zdánlivě destruktivní vzorce původně sloužily jako ochranné mechanismy.

Důležitým krokem je také vytvoření nových, zdravějších způsobů, jak naplnit své potřeby. Pokud například zjistíme, že přejídání je naším způsobem, jak se vyrovnat se stresem, můžeme vědomě experimentovat s alternativami – třeba procházkou v přírodě, voláním příteli nebo relaxační technikou.

Prospěšné je také pravidelně reflektovat své pokroky a slavit i malé úspěchy. Mozek potřebuje pozitivní zpětnou vazbu, aby se nové, zdravější vzorce mohly upevnit. Zároveň je normální, že se občas ke starým vzorcům vrátíme – důležité je nevzdat to a trpělivě pokračovat v práci na sobě.

Hledejte i podporu okolí

Skutečná změna často vyžaduje podporu okolí. Může jít o blízké přátele, kteří nás jemně upozorní, když sklouzáváme do starých kolejí, nebo o odborníka, který nám pomůže lépe porozumět našim vzorcům a najít cestu ven. V některých případech může být užitečná i skupinová terapie, kde můžeme sdílet své zkušenosti s lidmi, kteří řeší podobné výzvy.

Pamatujme, že změna je proces, ne jednorázová akce. I když se nám podaří vymanit ze starých vzorců, je důležité zůstat ostražití a všímat si případných náznaků vytváření nových destruktivních návyků. Prevence je vždy jednodušší než následná náprava.

20 nejčastějších sebezničujících vzorců v našem chování

1. Prokrastinace důležitých úkolů až do bodu, kdy vytvoří zbytečnou krizi a stres
2. Vyhledávání toxických partnerů s podobnými charakterovými vadami jako měli naši rodiče
3. Workoholismus jako únik před řešením osobních problémů a emocí
4. Emocionální přejídání ve stresových situacích nebo při úzkosti
5. Sabotování vlastního úspěchu těsně před jeho dosažením ze strachu ze změny
6. Perfekcionismus vedoucí k paralýze a neschopnosti dokončit projekty
7. Obětování se pro druhé až k vlastnímu vyhoření a zanedbávání vlastních potřeb
8. Vyhýbání se konfliktům za každou cenu, což vede k potlačování vlastních hranic
9. Nadměrná sebekritika a vnitřní dialog plný negativních přesvědčení o sobě
10. Setrvávání ve škodlivých vztazích ze strachu ze samoty nebo změny
11. Finanční sebedestrukce skrze impulzivní nakupování nebo riskantní investice
12. Závislost na sociálním schválení vedoucí k přizpůsobování se na úkor vlastní autenticity
13. Opakované navazování povrchních vztahů místo budování hlubších spojení
14. Používání alkoholu nebo jiných látek k otupení emocí místo jejich zpracování
15. Chronické odkládání péče o vlastní zdraví a ignorování varovných signálů těla
16. Vytváření zbytečných dramat a krizí jako způsob získání pozornosti okolí
17. Sebesabotáž v kariéře skrze podceňování vlastních schopností a odmítání příležitostí
18. Chronická nespokojenost a hledání chyb na všem dobrém, co se nám děje
19. Přebírání odpovědnosti za problémy druhých a snaha „zachraňovat“ ostatní
20. Vyhýbání se blízkosti a intimitě ze strachu z odmítnutí nebo zranění

Čtěte také…
Bramborový salát rozděluje Čechy. Spor o správný recept nemá vítěze, ale jednu věc profíci rozhodně doporučují