Když se řekne Černobyl, většině z nás se vybaví osudná dubnová noc roku 1986, kdy exploze čtvrtého reaktoru místní jaderné elektrárny uvolnila do ovzduší smrtící koktejl radioaktivních látek. Katastrofa si vyžádala evakuaci 350 tisíc obyvatel i spoustu mrtvých, a kolem elektrárny vytvořila třicetikilometrovou zakázanou zónu. Oblast se stala symbolem jedné z největších průmyslových havárií v dějinách lidstva.
Přestože radiace může poškodit buňky a při vysokém ozáření organizmy zabít, situace v Černobylu se od havárie dramaticky změnila. Dnes zde zůstává pouze desetina původní radiace z roku 1986 a nejnebezpečnější izotopy, jako například jód, již dávno zmizely. A právě tento fakt otevřel nové možnosti výzkumu. Španělští vědci Germán Orizaola a Pablo Burraco se zaměřili na jedny z obyvatel zóny – rosničky východní (Hyla orientalis).
Jak server The Conversation informuje, badatelé strávili poslední roky nočním lovem těchto tvorů, aby odhalili tajemství jejich přežití v radioaktivním prostředí. Oblast, kdysi považovaná za mrtvou zónu, se mezitím paradoxně proměnila v jednu z největších evropských přírodních rezervací.
Vědce především zajímalo, jestli (a jakým způsobem) zbytková radiace ovlivňuje délku života těchto obojživelníků. Pomocí sofistikovaných metod, včetně počítání „letokruhů“ v žabích kostech, zkoumali věk jednotlivých exemplářů. Nejstarší nalezená žába měla devět let. Většině ostatních bylo mezi třemi a čtyřmi roky.
Překvapivé výsledky ukázaly, že současná úroveň radiace v Černobylu nemá na žáby prakticky žádný negativní vliv. Vědci nezjistili rozdíly ani v délce života, ani v rychlosti stárnutí mezi žábami z kontaminovaných oblastí a jejich „čistými“ protějšky. Dokonce ani hladiny stresových hormonů nebyly u černobylských žab zvýšené.
Snad nejzajímavějším odhalením výzkumu bylo, že černobylské žáby jsou tmavší než jejich příbuzné z nekontaminovaných oblastí. Vědci se domnívají, že je to způsobeno evolučním přizpůsobením – melanin totiž může pomáhat v ochraně před radiací.
Podle vědců musíme nyní změnit náš pohled na černobylskou zónu. Území, které je dodneška němým svědkem jedné z největších jaderných katastrof v historii, se zároveň stalo unikátní přírodní laboratoří, která dokazuje, jak velkou odolnost a schopnost regenerace má příroda.