Techniky učení divadelního textu na začátku minulého století
Foto: Unsplash
Práce divadelních herců je mimořádně náročná na paměť. Do hlavy musí dostat často i stovky stran textu a nikdy je nezapomenout. Jak to dělali britští umělci na přelomu 19. a 20. století dokládá novinový článek ze srpna 1901. Není pochyb o tom, že i jejich současníci nejspíš používají podobné techniky učení.
Jak velcí herci studuji své role
Anglický divadelní list líčí, jaké studium někteří herci věnují svým úlohám. Tak sir Henry Irving studuje svoji úlohu vždy půl leta a pročítá ji tak dlouho, až vycítí v každém slově intenci autora. Pak teprve učí se textu a má takovou výtečnou paměť, že naučí se za jediný večer hlavní roli Shakespearova dramatu. Za to děkuje pečlivému výcviku své paměti. Jest s to zahráti bez opakování úlohu, ve které pětadvacet let nehrál.
Avšak ve studiích svých jde Irving ještě dále. Když studoval roli Jiřího Brewstera ve »Waterloo«, navštěvoval chudobinec, aby studoval zde počínání si starců a volil za tím účelem starce Williama Suttona za model. Ke studiu »Krále Leara« chodil do ústavu choromyslných.
Charles Wyndham učil se své roli vždy v přírodě a jakmile měl již o úloze své ponětí, učil se jí z paměti, na silnici, na dráze, v kočáře — jen ne doma.
Beerbolms Tree učil se kdykoliv, jak měl chvíli volnou, vzal knížku pod paží a dřel, často i mezi jednotlivými jednáními vzal jinou roli do ruky a učil se kusu, který se měl hráti za měsíc.
Lewis Walter učil se sice velmi rychle, ale týdny potřeboval ke zkouškám než hrál před obecenstvem. Ve zkouškách teprve vytvářel charakter hrdiny. Edvard Terry přepsal si celý kus tužkou na papír a byl přesvědčen, že ho umí, Coguelin učil se v lese blíže svého domu a předčítal si úlohu svoji hlasitě.
Z dam vynikala Lila Haubury, která honosila se úžasnou pamětí. Jednou vzala čtyři hodiny před zahájením představení hlavní roli na sebe a hrála tak úchvatně a bezvadně, že strhla obecenstvo k neslýchaným ovacím.
Eleonora Duse půl roku studovala smrt než vystoupila v »Dámě s kameliemi«. Mary Andersonová než ustoupila ze života na jevišti, studovala své charakterní role na hřbitově.
– Národní listy, 1. 8. 1901. Autor neuveden.
Bramborový salát rozděluje Čechy. Spor o správný recept nemá vítěze, ale jednu věc profíci rozhodně doporučují
