Natáčení Pelíšků byla jedna velká improvizace. Některé kultovní scény by bez ní nevznikly
Jedním z nejoblíbenějších filmů v Česku jsou Pelíšky.
Další Vánoce se neodvratně blíží. Kromě kapra, bramborového salátu a stromečku k nim již nedmyslitelně patří také Pelíšky. Tento dnes již kultovní film byl natočen podle knižní předlohy „Hovno hoří!” od Petra Šabacha. Autor při psaní vycházel z příhod, které skutečně v mládí zažil.
Šabach v jednom z rozhovorů dokonce přiznává, že filmová postava malého Péti je právě on sám jako pozorovatel tehdejších událostí. Své zážitky ve scénáři filmu zužitkoval i režisér Jan Hřebejk.
Samotný scénář se před natáčením několikrát přepisoval, nakonec vzniklo osm jeho různých verzí. V původních verzích chybí například srpen 68 a obsazení tehdejšího Československa.
Problémy před natáčením
Už samotný vznik filmu provázela řada komplikací. Emílie Vašáryová (matka Krausová) vzpomíná, jak za ní přišel v roce 1996 režisér Jan Hřebejk do Divadla Na Zábradlí, aby jí nabídl roli v připravovaném filmu Pelíšky. Požádala ho o zaslání scénáře, na základě něhož by se rozhodla, zda má o natáčení zájem či nikoliv.
Místo toho se však ozval producent s tím, že je to s filmem nahnuté, neboť nemají na natáčení dostatek financí. Vašáryová se v této chvíli zachovala velmi kolegiálně a režisérovi vzkázala, že chce ve filmu hrát a je jí jedno, jaký honorář dostane. Dokonce nabídla, že si v Pelíškách zahraje klidně i zadarmo.
Peníze se nakonec sehnat podařilo a natáčení tak mohlo začít. Hned druhý natáčecí den se však podařilo ztratil scénář i s režisérovými poznámkami. To však režiséra Hřebejka nerozházelo. Jak sám říká, mírný chaos k natáčení patří a pro něj osobně je dokonce i jakousi stimulací při práci. Ztracený scénář se nakonec objevil mezi filmovými rekvizitami.
Utrpení Jaroslava Duška
Jaroslav Dušek diváky poprvé zaujal v komedii Vrať se do hrobu!, nesmrtelnou se ale stala až jeho postava ředitele školy Saši Mašláně ve filmu Pelíšky. Natáčení některých scén však nebylo pro Jaroslava Duška úplně příjemné.
Jednou z divácky nejoblíbenějších scén je ta, kdy Duškovi začnou hořet vlasy od plamínku karmy. Jak sám herec uvedl v jednom z rozhovorů, nešlo o žádný trik: „Opravdu chytly. Nosím totiž hořlavé vlasy”. Aby toho nebylo málo, celou tuhle nebezpečnou akci musel Jaroslav Dušek prodělat šestkrát!
Další nepříjemnosti zažil při natáčení scén, kde ho Kraus (Jiří Kodet) přetáhne holí. Tato scéna přitom ve filmu vůbec neměla být. Celé to původně vypadalo tak, že na otázku „Hledáš něco, soudruhu?” Kodet odpoví, že nic nehledá a slušně poděkuje. Po zkontrolování natočeného materiálu však režiséra Hřebejka napadlo, že by mohlo následovat přetažení holí.
I tato scéna se natáčela na několikrát. „Pan Kodet mě udeřil několikrát, pokaždé se však neomylně trefil do vycpávky v rameni. Když jsem se tomu divil, řekl mi, že v minulosti šermoval” vyprávěl po natáčení Dušek. Jak ale v zápětí dodal, z jedné z vydařených ran mu zůstala několikadenní modřina.
Natáčení? Jedna velká improvizace
Mnoho dnes již legendárních scén původně ve scénáři nebylo. A nebo byly napsány jinak, než je dnes známe. Ve scéně, kdy Šebek (Miroslav Donutil) předvádí, jak se správně pije vodka v zákopu a řekne: „Maršál Malinovskij!”, jeho bratr (Bolek Polívka) dodá „Brašulee!” Tato replika však ve scénáři původně nebyla. Stejnou improvizací je i scéna, kdy Bolek Polívka (strýc Šebek) zapíchne Simoně Stašové (matka Krausová) prskavku do drdolu.
Věta: „Proletáři všech zemí, vyližte si prdel,” kterou pronesl Jindřich Kraus, nebyla původně ve scénáři a nenajdete ji ani v knižní předloze. Větu do filmu navrhl scénárista Jiří Krejčík, který hrál profesora Stárka. Ten tuto větu v osmašedesátém zařval do vrat ruských kasáren. Nejedná se ovšem o jeho původní nápad. Heslo vymyslel herec a malíř Josef Hlinomaz, který ho ztvárnil na jednom ze svých obrazů.
Jedním z nejvíce improvizujících herců byl Jaroslav Dušek. Ten například přišel s “nabídkou kvalitního sexu” a erotickou předehrou se skleněným těžítkem. Pro tuto scénu byl dokonce ochotný jít úplně donaha, nakonec však zůstal ve spodním prádle.
I díky těmto nápadům si Dušek později zahrál v dalším filmu Jana Hřebejka – Musíme si pomáhat.
I přes mnoho problémů, které natáčení provázely, se Janu Hřebejkovi povedlo natočit jeden z nejoblíbenějších českých filmů. Slavnostní premiéra proběhla 8. dubna 1999 a v kinech ho poté shlédl více než milion diváků. Ještě více lidí si nenechává ujít každoroční vánoční televizní reprízu.
Smrt jako služba. Eutanázie v zámoří stále běžnější. V Česku musíme otevřít debatu
