Jak si zachovat naději v době, kdy se svět hroutí
Váš instantní průvodce do turbulentních dní.
Foto: Unsplash
Ráno se probudíte, otevřete zprávy a bác ho – další válka, další ekologická katastrofa, další ekonomická krize. Člověk by nejradši zalezl zpátky pod peřinu a nevylézal, dokud se svět neopraví. Jenže ono to tak jednoduché není. Musíme žít dál, i když se kolem nás všechno hroutí. Jak si v takové situaci udržet zdravý rozum a občas se i usmát?
Vděčnost jako první zbraň
Když někomu řeknete, ať je vděčný za to, co má, často vás má za naivního snílka s růžovými brýlemi, který si nepřipouští realitu. Jenže o tom vděčnost vůbec není. Je to spíš umění všimnout si i těch nejmenších radostí v životě, i když se zrovna necítíte na rozdávání Nobelových cen za optimismus.
Vděčnost je jako sval – čím víc ho používáte, tím je silnější. Začněte třeba tím, že si každý večer před spaním vzpomenete na tři věci, za které jste ten den vděční. Může to být cokoliv – od toho, že jste konečně dokopali šéfa k té zasloužené odměně, až po to, že vám soused nezaparkoval před garáží. Jo, i takové drobnosti se počítají.
Optimismus v době apokalypsy
Asi už jste slyšeli tu ohranou písničku o tom, jak pozitivní myšlení dokáže zázraky. No, neznamená to, že když budete myslet pozitivně, tak se zítra probudíte a zjistíte, že globální oteplování bylo jen zlý sen. Ale může vám to pomoct nezbláznit se z toho všeho, co se kolem děje.
Jeden můj známý, věčný pesimista, se rozhodl, že zkusí být týden optimistou. Začal tím, že si každé ráno řekl jednu věc, na kterou se ten den těší. První den to bylo „konečně vyhodím ten smradlavý koš“. No, není to zrovna óda na radost, ale je to začátek. A víte co? Po týdnu zjistil, že se mu dýchá o něco lehčeji. Ne proto, že by se svět zázračně změnil, ale proto, že se změnil jeho pohled na něj.
Budoucnost není vytesaná do kamene
Když posloucháte zprávy, máte někdy pocit, že budoucnost je jedna velká katastrofa, která se na nás řítí jako splašený vlak. Ale pravda je, že budoucnost ještě nikdo nenapsal. Je to příběh, který teprve tvoříme.
Místo toho, abyste se utápěli v černých scénářích, zkuste se zaměřit na to, co můžete ovlivnit vy sami. Třídíte odpad? Skvěle! Učíte své děti, jak být laskavé k ostatním? Ještě lépe! Každý malý krok se počítá. Je to jako když hážete kamínky do rybníka – i ta nejmenší vlnka může způsobit změnu.
Chladná hlava v horkých časech
Udržet si chladnou hlavu, když se kolem všechno hroutí, není žádná procházka růžovým sadem. Ale existují způsoby, jak to zvládnout. Třeba meditace. Ne, nemusíte hned běžet do Himálají a stát se mnichem. Stačí si každý den najít pár minut na to, abyste se zastavili a zhluboka se nadechli.
Moje kamarádka Petra začala s „meditací ve frontě“. Vždycky, když stojí ve frontě v supermarketu (což nesnáší), soustředí se na svůj dech a snaží se nemyslet na nic jiného. Ze začátku jí to přišlo směšné, ale po čase zjistila, že je mnohem klidnější – nejen ve frontě, ale i v jiných stresových situacích.
Radost z maličkostí
Někdy máme tendenci čekat na velké věci, které nás udělají šťastnými – nová práce, velká láska, výhra v loterii. Ale co když to štěstí je schované v těch nejmenších okamžicích našeho dne?
Zkuste si všímat maličkostí. Ranní káva, která voní jako ráj. Úsměv cizího člověka v tramvaji. Západ slunce, který vypadá jako impresionistický obraz. Když se naučíte vidět krásu v každodenních věcech, zjistíte, že život je plný malých zázraků.
Svět možná není perfektní, ale pořád je na něm spousta věcí, za které můžeme být vděční. A možná právě tahle vděčnost je klíčem k tomu, jak si udržet zdravý rozum v šíleném světě. Tak co kdybychom místo počítání problémů začali počítat důvody k úsměvu? Možná zjistíme, že jich je víc, než jsme si mysleli.
Smrt jako služba. Eutanázie v zámoří stále běžnější. V Česku musíme otevřít debatu
