Hrdinové mezi námi: Proč někteří riskují všechno pro druhé?
Altruismus pod lupou.
Foto: Unsplash
Představte si, že jdete po ulici a najednou vidíte, jak se z hořícího domu line kouř. Většina z nás by vytáhla telefon a zavolala hasiče. Ale jsou mezi námi tací, kteří by bez váhání vběhli dovnitř, aby zachránili kohokoli, kdo tam mohl uvíznout. Co je k tomu žene? Proč riskují vlastní život pro záchranu druhých? Pojďme se podívat pod pokličku hrdinství a zjistit, co se skrývá v hlavách těch, kteří se nebojí být hrdiny všedního dne.
Když se rozsvítí kontrolka altruismu
Určitě to znáte – někdo vám podrží dveře nebo vám pomůže s těžkou taškou. Cítíte vděk a radost. Ale představte si, že byste viděli někoho skočit do rozbouřené řeky, aby zachránil tonoucí dítě. To už není jen milé gesto, to je čin, při kterém tuhne krev v žilách. Psychologové tvrdí, že v takových chvílích se v mozku rozsvítí pomyslná kontrolka altruismu. Je to jako když vám někdo šlápne na nohu – prostě musíte reagovat. Jenže tady nejde o bolest, ale o nutkavou potřebu pomoci.
Zajímavé je, že mnozí hrdinové po svém činu říkají, že ani nepřemýšleli. Prostě jednali. Je to, jako by jejich tělo vědělo, co má dělat, ještě před tím, než jim to došlo. Psychologové tomu říkají „automatická morálka“. Je to jako když umíte perfektně řídit auto – nemusíte přemýšlet nad každým pohybem, prostě to děláte.
Výchova hrdinů – dá se to naučit?
Teď si možná říkáte – no jo, někdo se asi jako hrdina narodí. Ale tak jednoduché to není. Pravda, někteří lidé mají k hrdinství blíž díky své povaze. Jsou odvážnější, méně se bojí rizika. Ale velkou roli hraje i výchova a prostředí, ve kterém vyrůstáme.
Vzpomínáte si, jak vám rodiče v dětství četli pohádky o statečných princeznách a rytířích? Nebo jak vás učili, že se má pomáhat slabším? To všechno formuje náš morální kompas. A ten pak v krizových situacích ukazuje směr. Je to jako když se učíte jezdit na kole – ze začátku padáte, ale čím víc trénujete, tím je to snazší. Stejně tak se dá trénovat i „hrdinské myšlení“.
Když strach ustoupí empatii
Asi si říkáte – no jo, ale co ten strach? Vždyť normální člověk se přece bojí skočit do hořícího domu! A máte pravdu. Strach je přirozený a zdravý. Chrání nás před zbytečným riskováním. Ale u hrdinů se děje něco zvláštního – jejich strach ustupuje do pozadí a do popředí se dostává empatie.
Je to, jako byste slyšeli dva hlasy ve své hlavě. Jeden křičí „Uteč, je to nebezpečné!“ a druhý volá „Musíš pomoct, někdo tě potřebuje!“. U hrdinů je ten druhý hlas silnější. Není to tak, že by se nebáli. Oni ten strach prostě překonají, protože cítí, že pomoci je důležitější než se bát.
Hrdinství jako droga – může být návykové?
Představte si ten pocit, když zachráníte někomu život. Ta euforie, ten příval adrenalinu. Je to jako byste vyhráli olympiádu. A tenhle pocit může být návykový. Ne, neříkám, že se z hrdinů stávají závisláci na záchraně životů. Ale ten pocit, že jste udělali něco opravdu důležitého, může být silnou motivací k dalším činům.
Je to trochu jako s dobrou čokoládou – když ji jednou ochutnáte, chcete víc. Podobně i hrdinové často říkají, že by to udělali znovu. Ne proto, že by toužili po slávě nebo uznání. Ale proto, že vědí, jaký je to pocit, když někomu skutečně pomůžete. A ten pocit chtějí zažít znovu.
Každodenní hrdinové – nemusíte hned skákat do ohně
Teď možná přemýšlíte – no jo, ale já přece nemůžu být hrdina. Nemám na to povahu, bojím se výšek a vody. Ale víte co? Nemusíte skákat z hořících budov nebo se vrhat do rozbouřených vod, abyste byli hrdiny. Hrdinství má mnoho podob.
Možná jste někdy darovali krev. Nebo jste se zastali spolužáka, kterému se ostatní posmívali. Možná pravidelně venčíte psy z útulku nebo pomáháte starší sousedce s nákupem. To všechno jsou projevy hrdinství. Možná ne tak dramatické jako záchrana života, ale stejně důležité. Protože i tyto malé činy mění svět k lepšímu.
Tak co, cítíte se teď trochu víc jako hrdinové? Možná zjistíte, že v sobě máte víc odvahy, než jste si mysleli. A kdo ví – třeba jednou budete tím člověkem, který neváhá a pomůže, když to bude potřeba. Protože hrdinové nejsou jen v pohádkách a filmech. Jsou všude kolem nás. A možná i ve vás.
Smrt jako služba. Eutanázie v zámoří stále běžnější. V Česku musíme otevřít debatu
