Společnost přehlíží část svých členů. Je to škoda, protože mohou být hodně užiteční
Lidstvo si již nemůže dovolit přehlížet introverty.
Foto: Unsplash
Když se řekne „úspěšný člověk“, většina z nás si představí charismatického řečníka, který okamžitě ovládne místnost. Někoho, kdo na poradách mluví nejhlasitěji, na večírcích baví celou společnost a své nápady prezentuje s nakažlivým nadšením. Jenže některé z nejvýznamnějších myšlenek lidstva se zrodily v tichu. Bohužel na to v dnešní době zapomínáme.
Společnost křičících a přehlížených
Náš svět jako by patřil těm, kteří mluví nejhlasitěji. Sociální sítě se hemží influencery, kteří své názory sdílejí s nebývalou vervou. Politická scéna často připomíná arénu, kde vítězí ti nejhlučnější, nikoliv ti s nejpromyšlenějšími argumenty. Stačí se podívat na rozdíl mezi rétorickým stylem bývalého prezidenta Václava Havla a současných populistických politiků. Zatímco Havlovy projevy byly plné hloubky a pečlivě volených slov, dnešní politická komunikace často připomíná spíše křiklavý bulvár hokynářů.
Jak přestat sabotovat vlastní štěstí. Průvodce cestou k sebelásce. Je to pro každého a nic těžkého v tom nenajdete
Introvertní povaha však neznamená sociální neobratnost nebo dokonce dysfunkci. Jde o způsob, jakým člověk dobíjí svou energii a zpracovává informace z okolního světa. Zatímco extrovert ožívá ve společnosti druhých, introvert potřebuje čas o samotě, aby mohl své zážitky a myšlenky důkladně promyslet. To z něj nedělá méněcenného člověka – pouze jinak nastaveného.
Skryté poklady tichých myslitelů
Historie nám ukazuje, že mnozí z největších inovátorů a myslitelů byli introverti. Charles Darwin trávil dlouhé hodiny o samotě, pozorováním a přemýšlením. Rosa Parksová, jejíž tichý protest odstartoval hnutí za občanská práva, nebyla známá hlasitými projevy, ale neochvějným přesvědčením. Bill Gates, introvertní osobnost, změnil způsob, jakým používáme technologie. Jejich přínos společnosti byl rozpoznán často až s odstupem času.
Cesta k vyváženější budoucnosti
Změna začíná u lepšího přístupu k rozdílným osobnostním typům. Místo toho, abychom považovali extroverzi za normu a introverzi za něco, co je třeba „napravit“, měli bychom si uvědomit sílu obou přístupů. Zatímco extrovert může excelovat v bouřlivé debatě, introvert často přichází s průlomovými nápady po důkladné analýze problému.
Proč se nám zdá o zemřelých blízkých a co nám tím naše mysl sděluje?
Firmy, které pochopily hodnotu různorodosti osobnostních typů, proto mění formát porad – část jednání probíhá písemně nebo v menších skupinách, kde se introverti cítí bezpečněji při sdílení svých myšlenek. Podobně školy, které dávají prostor samostatné práci a individuální reflexi namísto neustálé skupinové interakce, dosahují lepších výsledků. Nejde o to zvýhodňovat jeden typ osobnosti před druhým, ale vytvořit prostředí, kde mohou všichni přispívat svým jedinečným způsobem.
Proč dát prostor introvertům?
Pokud budeme i nadále ignorovat hlasy introvertů, připravíme se o polovinu potenciálu lidstva. V době, kdy čelíme komplexním globálním výzvám, si nemůžeme dovolit přehlížet jakékoliv perspektivy. Právě kombinace extrovertního nadšení a introvertní hloubky může být klíčem k řešení problémů současného světa. Je ale nutná kooperace a vzájemný respekt.
Introvertní osobnosti často přinášejí do diskuse důležitý prvek – schopnost naslouchat, analyzovat a vidět souvislosti, které mohou v zápalu rychlé debaty zůstat skryté, protože nedostanou prostor k vyjádření, který potřebují. Jejich přemýšlivý přístup může být právě tím, co naše uspěchaná, ukřičená a vykolejená společnost tak zoufale potřebuje.
Bramborový salát rozděluje Čechy. Spor o správný recept nemá vítěze, ale jednu věc profíci rozhodně doporučují
