Zdravé hranice ve vztazích nejsou sobectví, spíš projev sebeúcty a respektu. Ne každý je umí správně nastavit
Klíčem k úspěšnému nastavování hranic je asertivita.
Foto: Unsplash+
Nastavování hranic ve vztazích mnoho lidí vnímá jako něco negativního, téměř snad až sobeckého. Opak je pravdou. Jasně stanovené hranice jsou základním kamenem zdravého a dlouhodobě funkčního vztahu. Když partner/ka ví, co je pro nás přijatelné a co už ne, předcházíme mnoha nedorozuměním a frustracím na obou stranách. Stejně jako plot kolem zahrady chrání naše výpěstky, tak i osobní hranice chrání naši duševní pohodu a vztahovou intimitu.
Mlčení není zlato
Častou překážkou při stanovování hranic bývá strach z konfliktu. Raději mlčíme, když nám něco vadí, protože nechceme druhého rozrušit nebo ztratit jeho náklonnost. Jenže potlačované pocity se hromadí jako sníh na střeše, až jednoho dne může dojít k lavině v podobě výbuchu nahromaděných emocí.
Životní bilance není luxus, ale nutnost. Proč přehodnotit svou cestu právě teď?
Společnost přehlíží část svých členů. Je to škoda, protože mohou být hodně užiteční
Proto je klíčové své hranice komunikovat průběžně, klidně a s respektem. Například místo obviňujícího: „Nikdy mi nepomáháš s úklidem!“ je efektivnější říct: „Bylo by pro mě důležité, abychom si úklid rozdělili. Jak to vidíš ty?“
Respekt není jednosměrka
Stejně důležité jako umět stanovit vlastní hranice je respektovat hranice druhých. Když partner odmítne náš návrh na společný víkend, protože potřebuje čas pro sebe, není to známka odmítnutí našeho vztahu. Je to projev zdravé sebepéče a upřímnosti. Respektování vzájemných hranic paradoxně posiluje blízkost a důvěru mezi partnery. V praxi to znamená přijmout, že každý máme právo na vlastní prostor, názory a potřeby.
Vina není dobrý rádce
Při nastavování hranic se často potýkáme s pocitem viny. Mozek nám našeptává, že ubližujeme druhým, když řekneme ne. Ve skutečnosti jasné hranice prospívají oběma stranám – chráníme tak svou energii a autenticitu, díky čemuž můžeme do vztahu dávat to nejlepší ze sebe. Pocit viny je normální, ale neměl by řídit naše rozhodnutí. Pomáhá uvědomit si, že stanovením hranic pečujeme o vztah, ne že ho poškozujeme.
Klíčem k úspěšnému nastavování hranic je asertivita – schopnost stát si za svým a zároveň respektovat druhé. Není to ani pasivita, ani agrese. Je to jako tančit tango – dva lidé se pohybují v synchronizaci, ale každý má svůj prostor. Asertivní komunikace znamená mluvit za sebe, používat „já výroky“ a být konkrétní v tom, co potřebujeme.
Začarovaný kruh sebedestruktivního chování. Jak vystoupit z vlastního stínu?
Generacím mužů vzala společnost právo na vlastní emoce. A svět se pak topí v daleko větších problémech. Vůbec to tak nemusí být
Hranice se mohou v průběhu času měnit a vyvíjet, což je naprosto přirozené. Co nám vyhovovalo na začátku vztahu, nemusí fungovat o rok později. Proto je důležité o hranicích průběžně mluvit a společně je upravovat. Nejde o jednorázovou akci, ale o kontinuální proces vzájemného poznávání a respektování.
Když se kácí les, létají třísky
Někdy může stanovení hranic vést ke krátkodobému napětí ve vztahu. To je normální součást procesu změny. Když partner byl zvyklý, že vždy přistoupíme na jeho plány, může být zpočátku překvapený nebo i rozladěný, když začneme prosazovat vlastní potřeby. Dlouhodobý přínos jasných hranic však dalece převáží počáteční nepohodlí.
Když rodič miluje každé dítě jinak. Dokážete zpracovat nerovnou rodičovskou lásku?
Zdravé hranice ve vztahu jsou jako mantinely na hokejovém hřišti – umožňují hře plynout a dávají jí jasná pravidla. Bez nich by hra byla chaotická a frustrující pro všechny zúčastněné. Podobně vztah bez hranic často sklouzává do nezdravých vzorců, kde jeden nebo oba partneři potlačují své potřeby ve prospěch domnělé harmonie.
Pamatujme, že stanovování hranic není známkou slabosti nebo sobectví, ale projevem sebeúcty a respektu k vztahu. Je to dovednost, kterou se můžeme naučit a postupně v ní růst. Čím dříve začneme, tím dříve pocítíme pozitivní změny v našich vztazích.
Bramborový salát rozděluje Čechy. Spor o správný recept nemá vítěze, ale jednu věc profíci rozhodně doporučují
