Bolavé tajemství mnoha úspěšných. Proč se cítí jako podvodníci a jak s tím bojují?
Klíčové je přerámování vlastního pohledu na chyby a neúspěchy.
Foto: Unsplash
Možná to znáte – sedíte na důležité pracovní schůzce, všichni kolem vás působí sebejistě a kompetentně, zatímco vy máte pocit, že tam vlastně vůbec nepatříte. Přestože máte za sebou řadu úspěchů, v hlavě se ozývá tichý, ale neodbytný hlas: „Jednou na to všichni přijdou…“
Syndrom podvodníka se projevuje jako hluboce zakořeněný pocit vlastní nedostatečnosti, kdy člověk navzdory svým objektivním úspěchům a schopnostem neustále pochybuje o své kompetenci a má strach, že bude „odhalen“ jako podvodník. Lidé trpící tímto syndromem typicky přisuzují své úspěchy vnějším faktorům jako je štěstí nebo pomoc druhých, mají tendenci se přepracovávat ve snaze dokázat svou hodnotu, často odkládají úkoly ze strachu z nedokonalosti a obtížně přijímají pochvaly či uznání.
Není to vidět, ale hrozně to bolí. Duše je paralyzovaná a vy s tím musíte okamžitě něco dělat, než bude úplně zle
Proč se nejvíc bojíme toho, co nás dělá jedinečnými? Je potřeba radikální změna myšlení
Tento stav bývá často doprovázen úzkostí, perfekcionismem a strachem z hodnocení, přičemž se může výrazně zhoršovat v situacích jako je povýšení, vstup do nového prostředí nebo při nutnosti prezentovat před ostatními. Zajímavé je, že tento syndrom paradoxně častěji postihuje velmi schopné a úspěšné jedince, přičemž výzkumy naznačují vyšší výskyt u žen a příslušníků menšin, což může souviset s přetrvávajícími společenskými stereotypy a předsudky.
Kořeny tohoto syndromu často sahají hluboko do dětství. Výchova zaměřená primárně na výsledky, nikoliv na proces učení, vytváří živnou půdu pro pozdější pochybnosti. Rodiče, kteří střídavě své děti přehnaně chválí a jindy jsou až příliš kritičtí, mohou nevědomky přispět k rozvoji těchto pocitů v dospělosti.
Začarovaný kruh perfekcionismu
Pozoruhodným aspektem syndromu podvodníka je jeho schopnost vytvářet začarovaný kruh. Člověk pracuje tvrdě, aby dokázal svou hodnotu, dosáhne úspěchu, ale místo radosti přichází úzkost a přesvědčení, že šlo jen o náhodu nebo že ostatní pouze neodhalili jeho nekompetentnost. To vede k ještě většímu pracovnímu nasazení, vyčerpání a prohlubování pochybností.
Typickým projevem je také neschopnost přijmout pochvalu. Místo prostého „děkuji“ následuje zdlouhavé vysvětlování, že úspěch byl dílem náhody nebo že na tom vlastně nic není. Toto bagatelizování vlastních úspěchů postupně nabourává sebedůvěru a brání zdravému profesnímu růstu.
Cesta k autentickému přijetí sebe sama
Překonání syndromu podvodníka vyžaduje především uvědomění a přijetí faktu, že nikdo není dokonalý – a to je naprosto v pořádku. Užitečným prvním krokem je vedení „deníku úspěchů“, kam si zapisujeme pozitivní zpětnou vazbu a konkrétní situace, kdy jsme něčeho dosáhli. Při pochybnostech se k těmto zápisům můžeme vracet a připomenout si svou skutečnou hodnotu.
Partner má těžké období? Takhle mu můžete být skutečnou oporou. Některé věty ale určitě neříkejte, jinak budete za hlupáka
Úřad zveřejnil, kolik berou učitelé. Pro někoho randál, ale celkově si meziročně pohoršili, tak jako všichni ostatní
Klíčové je také přerámování vlastního pohledu na chyby a neúspěchy. Místo jejich vnímání jako potvrzení vlastní nedostatečnosti je můžeme začít vnímat jako přirozené kroky na cestě k růstu. Když se například programátor potýká s novým problémem, neznamená to, že je nekompetentní – naopak, právě řešením složitých výzev se stává lepším ve svém oboru.
Vytvořte si podpůrnou síť
Významnou roli hraje i způsob, jakým komunikujeme sami se sebou. Věty začínající slovy „měl bych“ nebo „musel bych“ často odráží nerealistická očekávání. Jejich nahrazení konstruktivnějšími formulacemi jako „rozhodl jsem se“ nebo „chci“ pomáhá budovat zdravější vztah k vlastním cílům a úspěchům.
Důležitým aspektem je také sdílení těchto pocitů s ostatními. Zjištění, že i respektovaní kolegové občas prožívají podobné pochybnosti, může být velmi osvobozující. Vytvoření podpůrné sítě lidí, se kterými můžeme otevřeně mluvit o svých nejistotách, představuje účinnou prevenci proti prohlubování syndromu podvodníka.
Průzkum se podíval na zoubek finančnímu zázemí Čechů. Vatu na nečekané výdaje si půjčuje hrozivé množství
V profesionálním prostředí pomáhá stanovování realistických cílů a jejich pravidelné vyhodnocování. Namísto srovnávání se s ostatními je efektivnější sledovat vlastní pokrok a oceňovat i drobné úspěchy na cestě k větším cílům. Například při učení nového jazyka není důležité pouze dosažení plynulosti, ale každý nově zvládnutý gramatický jev nebo rozšíření slovní zásoby.
Bramborový salát rozděluje Čechy. Spor o správný recept nemá vítěze, ale jednu věc profíci rozhodně doporučují
