Antonie Nedošinská: Herečkou navzdory rodičům
Kdo by neznal tuto milou usměvavou tvář, která zářila v desítkách prvorepublikových filmů? Antonie Nedošinská, žena mnoha rolí, se nesmazatelně zapsala do historie českého filmu. Pojďme si připomenout její pozoruhodný životní příběh.
Malá Antonie přišla na svět roku 1885 na Smíchově. Už od dětství snila o divadelních prknech, ale osud jí připravil menší okliku. Maminka totiž trvala na tom, aby se dcera vyučila švadlenou. Co dělat? Antonie poslechla, ale svůj sen nevzdala. Ve dne se učila šít, po večerech tajně navštěvovala dramatickou školu Karla Želenského. Taková dávka odhodlání se musela vyplatit!
A taky že ano. V roce 1909, ve svých 24 letech, se Antonie konečně vydala na dráhu profesionální herečky. Začátky nebyly jednoduché – deset let strávila s kočovnými divadelními společnostmi. Cestovala po zemích českých i moravských, sbírala zkušenosti a cizelovala svůj herecký um. Během této doby potkala i svou životní lásku, herce Jiřího Nedošinského. Svatbou s ním získala nejen manžela, ale i své slavné příjmení.
Rok 1919 znamenal návrat do rodné Prahy a angažmá ve Švandově divadle na Smíchově. Antonie konečně dostala šanci ukázat, co v ní je. A nezůstalo jen u divadla. Filmový průmysl, tehdy ještě v plenkách, si brzy všiml její výrazné osobnosti. První role na stříbrném plátně přišla v roce 1916 ve snímku „Zlaté srdéčko“.
Opravdový zlom v její kariéře ale nastal s příchodem zvukového filmu. Antoniin hřejivý hlas a přirozený projev si diváky okamžitě získaly. Stala se královnou vedlejších rolí – hrála maminky, tetičky, hospodyně. Tyto postavy možná nebyly hlavní, ale v Antoniině podání zůstanou už navždy nezapomenutelné.
Nedošinská však nebyla jen „hodná tetička“. Když dostala příležitost, dokázala ztvárnit i dramatické a záporné role. V roce 1930 ohromila publikum jako majitelka nevěstince ve filmu „Tonka Šibenice“. O tři roky později zase excelovala jako zlá vdova ve snímku „U snědeného krámu“.
Nelze nezmínit její slavné filmové partnerství s Theodorem Pištěkem. Ti dva vytvořili nespočet manželských párů na plátně, až si diváci začali myslet, že jsou svoji i ve skutečnosti. Jejich společné komedie patří dodnes k tomu nejlepšímu z prvorepublikové kinematografie.
Za svou práci získala Antonie v roce 1946 ocenění Průkopnice českého filmu. Bylo to zasloužené uznání za desetiletí, která zasvětila filmovému umění. Svou poslední roli si zahrála v roce 1947 v „Čapkových povídkách“ – symbolicky opět po boku Theodora Pištěka.
Antonie Nedošinská nás opustila 17. července 1950 v Poděbradech, kam jezdila na léčení s nemocných srdcem. Bylo jí 65 let. Zanechala po sobě bohatý odkaz – desítky filmů, stovky divadelních rolí a nesmazatelnou stopu v srdcích diváků.
Její příběh je důkazem, že s talentem, pílí a trochou štěstí se sny mohou stát skutečností. Od tajných hereckých kurzů až po národní hvězdu – taková byla cesta Antonie Nedošinské. Dámy a pánové, smekněme před touto velkou dámou českého filmu!