Komentář: Pravda a láska nakonec stejně zvítězí, i kdyby se nepřátelé zbláznili
Foto: Unsplash
Připomínáme si 85 let od narození dramatika, disidenta a prvního prezidenta České republiky Václava Havla. Byl to právě on, kdo pomohl národu vymanit se z područí komunistické diktatury. Jeho hlavní zásluha ale spočívá v něčem jiném.
Známé Havlovo heslo, že „pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“, budí u mnoha lidí posměšné reakce. Není to nic, pod co by se nemohl podepsat každý slušný člověk. Přesto dnes existuje téměř hanlivé označení „pravdoláskař“. Nejčastěji ho používají ti, kterým jsou tyto vysoké hodnoty ukradené. Mnohdy jsou to usvědčení lháři, kteří kolem sebe rozsévají nenávist. Bohužel to řada z nich dotáhla v naší politice hodně vysoko.
Havel dokázal v postkomunistické zemi znovu nastolit agendu lidských práv, humanity a vzájemné společenské sounáležitosti. Dělal to moderním a lidským způsobem, kterému v 90. letech porozuměl téměř každý. Už na přelomu tisíciletí se ale začaly vynořovat tendenční tlaky, které tyto univerzální hodnoty a Havlovy snahy zesměšňovaly. Kdo přesně za tím stál a stojí, to není pro rozumného člověka těžké rozklíčovat.
Stalo se toho v naší zemi hodně za posledních 10 let. Štvavé kampaně anonymních dezinformátorů zákeřně vyvolávají strach a nenávist. Daří se jim rozdělovat společnost a probouzet v lidech jen to nejhorší. Jenomže pak tu máme odkaz Václava Havla, který v mnohých z nás stále přetrvává. Havel zůstává i nadále nejpopulárnějším polistopadovým prezidentem. V loňském průzkumu agentury STEM/MARK se umístil na prvním místě před Václavem Klausem a Milošem Zemanem.
„Až to bude nejblbější, tak najednou se to začne obracet k lepšímu,“ prohlásil Václav Havel v říjnu 2011, jen pár týdnů před svou smrtí. Měl na mysli prohlubující se propast mezi politickou reprezentací a veřejností.
Těžko říct, jak by se na současnou situaci díval dnes. Nepřísluší nám o tom spekulovat, ale určitě můžeme panu prezidentovi věnovat alepoň tichou vzpomínku a doufat, že tam někde nahoře je stále duchem s námi a drží nám palce, abychom to tu teď nějak zvládli. Věřme tomu, že pravda a láska nakonec stejně zvítězí, i kdyby se naši nepřátelé zbláznili. Jsou to totiž esence naší samotné existence.
Smrt jako služba. Eutanázie v zámoří stále běžnější. V Česku musíme otevřít debatu
