Poslechněte si poslední rozhovor s Janem Palachem. Upálil se před 49 lety na protest proti okupaci
Jan Palach, student historie a politické ekonomie pražské filozofické fakulty se 16. ledna 1969 okolo 13:30 polil hořlavinou a upálil před budovou pražského Národního muzea, na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Bylo mu 21 let. S rozsáhlými popáleninami byl převezen na Kliniku popálenin Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v pražské Legerově ulici, kde po třech dnech zemřel.
Ještě v nemocnici s ním byl natočen krátký rozhovor na magnetofonový pásek, ve kterém se zmiňuje o pasivitě lidí, vystupuje proti rozšiřování zpráv deníku, vydávaném sovětskými okupanty a požaduje generální stávku.
[youtube]V0mz_9msSFE[/youtube]
Svůj čin nenazval sebevraždou, ale odhodlanou akcí. Jeho pohřeb, dne 25. ledna 1969 se stal velkým protestem proti pokračující okupaci. Smuteční průvod čítal několik desítek tisíc lidí.
„Můj čin splnil účel. Ale ať už to nikdo neudělá. Ať se ty studenty pokusí zachránit, aby celý život zasadili ke splnění našich cílů. Ať se přičiní živí v boji.“
I přes jeho žádost došlo v prvních měsících roku 1969 k vlně sebevražedných pokusů mladých lidí, kteří Palacha následovali. Nejznámější z nich je Jan Zajíc, který jej následoval 25. února, taktéž na Václavském náměstí. Tehdejší komunistická propaganda omezila informace o jejich činech na drobnou zmínku v černé kronice Rudého práva.
Od 15. ledna do 21. ledna 1989 probíhaly v Praze protestní akce zaměřené proti komunistickému režimu, nazvané „Palachův týden“. Jednalo se o předobraz Sametové revoluce a Veřejná bezpečnost a Lidové milice musely tyto protesty rozhánět obušky, slzným plynem a vodními děly. Několik představitelů, mj. Václav Havel, Alexandr Vondra nebo Stanislav Penc bylo zatčeno a vzato do vazby.