Návod na šťastný život od našich praprababiček
Foto: Unsplash
Nejspíš už od počátku světa řeší většina lidí otázku, jak být v životě šťastný. Někdo svůj zaručený recept má, jiným ho možná poskytne článek z dobového časopisu z roku 1909. Neznámá autorka v něm popisuje, čím se šťastní lidé odlišují od těch nešťastných. A také nabízí rady, které budou zcela jistě platné i za dalších 100 let.
Zapomeň na nepříjemnosti života
Jsou lidé tak nešťastní, že se jim zdá býti nemožným vzpomínati milých a příjemných chvil, které se jim v životě naskytly. Potkáš-li je, aneb navštíví-li tě, umí ti vypravovati jen o samém neštěstí, nehodách, nepříjemnostech, kterých se dožili aneb které očekávají.
Zábava s podobnými lidmi jest velice nepříjemná, neb se zdá, že jasné chvilky žití jejich se úplně z jejich hlavy vytratily. Alespoň se o nich nikdy nezmiňují. Jsou-li deštivé dny, působí na ně ten čas tak smutně, že okolo sebe vidí jen déšť a bláto, a nezahlédnou slabý odlesk slunce aneb čistého nebe, který se tu a tam mezi roztrhanými mračny ukáže.
A jsou zase lidé naprosto opační. Jsou veselí, příjemní, dovedou pohlížeti na svět i na svůj osud z té nejlepší stránky, vzpomínají pouze šťastných příhod ve svém životě, ač víme, že se jim vše nepovedlo tak, jak si přáli, a že prožili mnoho trudných okamžiků, a mnoho osudných zklamání.
A přece se nikdy těchto temných bodů ve svém žití nedotýkají a mluví jako by žili jenom v radosti, spokojenosti a štěstí, pohlížejí při tom na každého v milé laskavosti a přátelství. To jsou lidé, kteří se nám líbí, kterých vyhledáváme, a ke kterým cítíme lásku a sympatii.
Někdo snad řekne, že není možno býti veselým, cítí-li se trud a smutek v duši. To jest pravda, že se těžko přemáhá, máme-li opravdovou bolest, jest ale možno cvičit se v tomto sebezapírání a sice způsobem tím nejlehčím, že hledíme na trudné věci zapomenouti.
Vzpomínáme-li si pouze na jas, na radost a na veselí, stanou se z nás lidé milí a příjemní — avšak chmurné, sarkastické, nízké povahy bývají vychovávány mezi trudnými, chmurnými myšlenkami, neboť v obličeji i v povaze slov mysli jasně se zrcadlí.
Když tě něco rozhořčuje a sužuje, pomysli si, co mnohem ještě nepříjemnějšího by tě mohlo potkati a co potkává jiné lidi. Připomeň si, že tě dříve právě tak jako nyní mučily události a okolnosti, jichž nyní vzpomínáš klidně a úplně lhostejně, a co je hlavní: pomysli si, že to, co tě nyní rozhořčuje a trápí, jest jen zkouška, při níž můžeš osvědčiti svou duševní sílu a upevniti ji.
– Šťastný domov, 12. 8. 1909. Autor neuveden.
Smrt jako služba. Eutanázie v zámoří stále běžnější. V Česku musíme otevřít debatu