Místo techniky živá zvířata. Ovce a kozy spásají pražské louky a stráně
Ve vybraných pražských lokalitách se i tento rok objevila stáda ovcí, koz a skotu. Jejich úkolem se spásání porostů. Vedení města si projekt pochvaluje s tím, že jde o tradiční a zároveň k přírodě šetrný a efektivní způsob obhospodařování pozemků ve zvláště chráněných oblastech.
Projekt zahájil magistrát v roce 2000 s malým stádem ovcí a koz v přírodní rezervaci Slavičí údolí v Radotíně. O dva roky později přibylo první stádo skotu. V současné době jsou k pastvě využívána tři stáda ovcí a koz a dvě stáda skotu soukromých zemědělců. Roční náklady města na pastvu ovcí a koz jsou zhruba 950 tisíc korun, v případě skotu asi 450 tisíc korun.
Šetrné řešení
„Spásaní trávy ovcemi, kozami či kravami je naprosto ekologický a šetrný způsob, jak se zbavovat vysoké trávy, a to i v těžko přístupném terénu. Půda také dostává zpět potřebné živiny, což se o motorových sekačkách říct nedá. Proto již několikátý rok přistupujeme k tomuto řešení,” říká náměstek primátora pro životní prostředí Petr Hlubuček.
Každé stádo ovcí a koz čítá zhruba 70 zvířat, přičemž převažují ovce (cca 80 až 90 %), které spásají především travní porosty. Zbytek tvoří kozy, které okusují především listy dřevin.
Kde všude se zvířata pasou
Od října do dubna se stáda pohybují po předem stanovených lokalitách, mezi něž patří Prokopské a Šárecké údolí, Trojská kotlina, Radotínské údolí, Třešňovka v Hrdlořezích, Vidoule a další. Délka pasení záleží na podmínkách v jednotlivých místech a na aktuálním vývoji počasí.
Dvě stáda skotu – jalovic – spásají zejména podmáčené a vlhké louky. Jedno o přibližně 15 kusech je umístěno od května v suchém poldru Čihadla a druhé stádo o 12 kusech začalo pastvu v Čimickém údolí a dále putuje po loukách v oblastech Milíčova, Šáreckého údolí a Šeberova.
Aby zvířata každoročně nespásala stejné druhy rostlin, mění se termíny pastvy na jednotlivých lokalitách, případně je kombinována s ručním kosením. A vždy je ponechána část plochy nespasená.
Smrt jako služba. Eutanázie v zámoří stále běžnější. V Česku musíme otevřít debatu
