17. 7. 1890: Aktuální počasí v Praze, host z laciného kraje a nedělní klid
Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.
Počasí
Nynější změna počasí, jak se zdá, značí konečně příchod teplé, v pravdě letní pohody. Ode dvou, tří dnů jest totiž tak krásně, že i nejsmělejší přání všech, kdož dlí na letním bytu, kdož nastoupili právě dovolenou, neb kdož mají na starosti zahradní restauraci, jsou splněna. Stesky na špatné počasí rázem přestaly, neboť teplem lze jedva vydržeti. Zajímavo jen, že na špatné počasí naříkáno bylo v poslední době ve starém i novém světě, jenom že někde, jako v Kyjevě, Novém Yorku a Chicagu stýskali si do přílišného vedra, — teploměr dosahoval tam ve stínu až 30 stupňů R., — kdežto opět ve Škotsku a ve Švýcarech padal v poslední době sníh, a teploměr dostoupil až na nulu! Jak vidět, bylo na vybranou, a scházel jenom onen zlatý a příjemný střed, na jaký ostatně ani nyní, vzhledem k rapidně stoupajícímu teploměru, nemáme u nás vyhlídky. Na všechen spůsob však uvltalo nekonečnými dešti rozmrzelé lidstvo první v pravdě letní dny s nelíčenou radostí a s uznáním. Všecka výletní místa těší se opět návštěvě, a zahradní restaurace pražské, v jichž popředí Žofín a Stromovka, jsou denně navštíveny přečetným obecenstvem. – Národní listy, 17. 7. 1890
Host z laciného kraje
Po Praze potlouká se již delší dobu člověk, který na útraty sklepníků lacino jest živ. Nespokojí se s pivem obyčejným, ale chodí ochutnávati pivo jen do plzeňských pivnic, aby se přesvědčil, jestli plzeňské pivo skutečně zasluhuje první cenu, jaké se mu o letošní hospodářské a lesnické výstavě ve Vídni dostalo. Poněvadž se to ale ve společnosti lépe pije, bere si pan M. také ještě s sebou společníka. Před několika dny poctil tento »vzácný« host plzenskou restauraci pana Jezdinského svou návštěvou. Božský nápoj zachutnal mu tak, že zůstal seděti od rána až do večera a vyprahlé své hrdlo svlažil šestnácti půllitry. Sklepníkovi byla žízeň ošumělého hosta nápadna, nevěnoval mu ale příliš pozornosti, když viděl, že s některými hosty jako starý známý se baví. Konečně host, vyčihav okamžiku, kdy číšník byl nucen se vzdáliti, zvedl se a vzdor množství požilého moku Gambrinova vyšel pevným krokem ven. Z kapsy vyndal pečlivě složený měkký klobouk, a pokryv si svou obtíženou hlavu, aby nenastydl, zrychleným krokem zamířil na nábřeží. Číšník vrátiv se, ihned. poznal situaci a pustil se za hostem z laciného kraje, ale nedostihl ho. – Národní listy, 17. 7. 1890
16. 7. 1890: Zatčení bývalého konzula, podvodník na útěku a smrt na plovárně
Nedělní klid v závodech papírnických
Dodatkem k nedávné své zprávě oznamujeme, že p. Fr. Balatka ochotně nyní přistoupil k usnesení pánů papírníků ve příčině nedělního klidu. Budou tedy všechny papírnické závody na Příkopech, Václavském náměstí a Vodičkově ulici každou neděli a svátek až do konce srpna každou neděli uzavřeny. – Národní listy, 17. 7. 1890
Smrt jako služba. Eutanázie v zámoří stále běžnější. V Česku musíme otevřít debatu
