Herec Václav Voska získal všestranný talent od Boha, ale zemřel příliš brzy
Jeden z nejvýznamnějších českých herců minulého století se narodil na pražských Vinohradech v roce 1918, jen několik dní po vzniku republiky. Patřil k těm výrazným hercům, kteří díky své přirozenosti a charizmatu dokázali ztvárnit jak postavy dramatické, tak i komediální. K jeho elegantnímu vzezření a noblesnímu vystupování přispíval i kultivovaný melodický hlasový projev.
Václav Voska pocházel z intelektuální a umělecky zaměřené rodiny. Po absolvování gymnázia, kde byl ředitelem jeho otec, odešel na Karlovu Univerzitu studovat práva. Studium však neměl možnost dokončit, a to kvůli uzavření vysokých škol nacisty.
Už na střední škole však Voska inklinoval k hudbě, divadlu i opeře a vystupoval v Umělecké i Měšťanské Besedě, v Dramatickém studiu ČIN a statoval i v divadle Na Vinohradech. Proto se, po nuceném ukončení vysokoškolského studia, začal divadlu věnovat naplno.
Všestranné nadání
Od roku 1939 byl členem Vinohradského divadla, v roce 1945 přešel do Národního divadla, kde setrval pět let a poté odešel do Městských divadel pražských. Na divadelních prknech Václav Voska ztvárnil dlouhou řadu skvělých a nezapomenutelných rolí, v nichž naplno uplatnil herecký talent, vzácně propojený s přirozeným projevem a podmanivým hlasem. Jeho role byly vždy uvěřitelné a nesmírně obohacené o vnitřní projev umělce.
Však byl také režiséry velmi žádaný. Václav Voska totiž dokázal mistrně zahrát rozporuplné tragické i tragikomické postavy, uplatnil se v charakterních rolích i v komediálním repertoáru. A uměl se pohybovat nejen mezi různými žánry, ale mohl hrát jak postavu antickou, tak třeba moderního muže 20. století.
Vrcholné divadelní role
Svým konverzačním uměním a propracovaným jevištním dialogem uchvacoval divadelní návštěvníky několik desítek let.
K jeho nejvýznačnějším divadelním rolím patří Petr v Čapkově Matce, de Neuvillete (Cyrano z Bergeracu), Tartuffe ve stejnojmenné hře, doktor Galén v Čapkově Bílé nemoci, Alcest ve hře Misantrop od Moliéra, postava fyzika Möbia v Dürrenmattově hře Fyzikové, dokonalé ztvárnění Sokrata v Radzinského hře Rozhovory se Sokratem nebo role Torquata Tassa v Goetheově stejnojmenné hře.
K jeho nejvrcholnějším divadelním rolím se řadí Edgar z Tance smrti (Dürrenmattova adaptace Strindbergova díla) a Richard II. ve stejnojmenném dramatu Williama Shakespeara.
Dabing
Václav Voska nerozdával jen své jevištní umění, ale pracoval i mimo prkna, co znamenají svět. Své mimořádné hlasové schopnosti využíval i při jiných příležitostech, a to třeba ve studiích Supraphonu, kde natáčel pohádky i recitace; umělecké četbě, scénickému předčítání a recitaci se věnoval v literárně uměleckých pásmech na komornějších scénách, a to v pražské Viole a Lyra Pragensis.
ČTĚTE TAKÉ
Jane Seymour alias Doktorka Quinnová vypadá i po 30 letech od natáčení stále fantasticky
Další uplatnění našel u mikrofonů v rozhlasu, především v té době tolik oblíbených rozhlasových hrách. Dalším jeho pracovištěm byl dabing – do jeho hlasu se můžete zaposlouchat v dabovaných filmech Šakal, Dvanáct rozhněvaných mužů či Norimberský proces, anebo doprovázel svým hlasem dokumentární filmy, jichž bylo více než čtyřicet.
Václav Voska ve filmu
Na filmovém plátně se Voska objevil ve filmech Noc klavíristy, Bílá paní, Jak se zbavit Helenky, Tanečnice, Roztržka nebo v životopisné trilogii Housle a sen, Revoluční rok 1848 a Mikoláš Aleš. Z televizních inscenací si připomeňme alespoň Zločin lorda Savila, Dědictví na úvěr či Pouť králů, a TV seriály Sňatky z rozumu, F. L. Věk nebo Třicet případů majora Zemana.
Soukromý život
Václav Voska byl člověk, jenž vyznával lidské a morální hodnoty a byl hluboce věřící. V roce 1968 se angažoval politicky, vyjádřil své politické postoje a nesouhlas s komunistickým režimem, a to se mu stalo „osudným“.
Poté, co se zúčastnil pohřbu Jana Palacha, byl z předních scén odsunut do pozadí, přestal dostávat filmové role, nesměl být vidět na veřejnosti ani v médiích. To ho do určité míry poznamenalo, neboť byl vždycky vyhledáván předními režiséry, byl zkrátka „všude“ – divadlo, televize, rozhlas, film, dabing – a byl zvyklý pracovat na plno.
ČTĚTE TAKÉ
Záhadná hvězda prvorepublikových filmů Truda Grosslichtová. Nikdo netuší, jak přežila nacistické běsnění
V té době často utíkal k alkoholu a následně propadal depresím, což mu pravděpodobně částečně podlomilo zdraví a zkrátilo život. Tehdy se přátelil s herečkou Irenou Kačírkovou, se kterou si společně zahráli v mnoha úspěšných rolích, a s níž později, přesto, že byl ženatý, navázal milostný poměr.
Václav Voska zemřel předčasně na infarkt, a to v necelých 64 letech. Ve vzpomínkách nám zůstává jako charizmatický herec, z jehož projevu a vystupování, ať v uměleckém či civilním životě, vyzařovala vždy noblesa a elegance.