Bude to druhé Národní, pronesl ředitel Vinohradského divadla při slavnostním otevření
Divadlo na Vinohradech při svém otevření v roce 1907.
Nádherná secesní budova Vinohradského divadla stojí na svém místě už více než 112 let. Na její kráse se sice trochu podepsal zub času (zejména v interiéru), ale to by měla v příštích letech vyřešit kompletní rekonstrukce. Poté snad bude tato stavba stejně krásná, jako při slavnostním otevření dne 24. listopadu 1907. Jak se můžeme dočíst v dobovém tisku, tehdejší společnost neskrývala nadšení z nového kulturního svatostánku
Městské divadlo Královských Vinohradů
„Tam na břehu Vltavinném zvedá se pyšná budova, již stavěl národ sobě, zde stavělo české město svému národu!“ Tato bouřlivým potleskem pronesená slova „ředitele“ v Lothara Suchého „Zahajovací scéně“ určují životní program nového divadla a jsou i radostnou předzvěstí pro jeho budoucnost. Neboť vše, co až dosud vykonalo a s čím na veřejné forum předstoupilo, vzbuzuje uznání, ba nadšení každého, takže snad nabudou v brzku oprávnění hrdá slova ředitele p. Fr. Ad. Šuberta, jež pronesl při slavnostním zahajovacím aktu, že nové divadlo vinohradské bude druhým českým divadlem Národním!
Neděle dne 24. listopadu byla historickým svátkem největšího a nejpokročilejšího města, s Prahou sousedícího. Vedle uměleckých děl zcela nových, příležitostně k otevření divadla toho skládaných, Smetanova čarokrásná „Vltava“, jako vykouzlena čarovným proutkem taktovky N. L. V. Čelanského, symbolickým proudem svým spojuje toto divadlo s ostatním světem českým, s jeho minulostí, kulturou a snažením budoucnosti.
Werichova vila bývala domovem i mnoha dalších slavných osobností
A tak pozdravuje celá veřejnost naše nové městské divadlo Král. Vinohradů jako jeho druhou scénu, bezpečný útulek umění českého pro nedohlednou jeho budoucnost. Kéž jasné stíny duševních pracovníků našich — Klicpery, Tyla, Hálka, Smetany a Dvořáka vznášejí se neustále nad nimi a jsou v divadle tom jako doma, jakž se ihned ocítil každý divák, sotva překročil práh tohoto nádherně vypraveného a přece neobyčejně útulného divadla!
Obrazy naše provázejí otevření divadla po vnější i vnitřní jeho stránce. Vidíme zde řadu osobností, jež na zdaru dosavadním i budoucím, na dokončení budovy, její vypravení pro umění české a další umělecký vývoj mají podíl a zásluhu. Kéž dalším spojeným úsilím rozlévá se záře a teplo umění českého do duše a srdce českého lidu jasným a nevyčerpatelným zdrojem. Neboť u nás všecko umění má a musí míti svůj cíl — s lidem a pro lid.
Článek vyšel v časopisu Světozor dne 27. 11. 1907.
Bramborový salát rozděluje Čechy. Spor o správný recept nemá vítěze, ale jednu věc profíci rozhodně doporučují
