Chlapci a chlapi. Natáčení armádní agitky bylo pro herce skutečnou vojnou
Osmdesátá léta dvacátého století se pomalu chýlí ke konci, ale komunistický režim si ještě moc nepřipouští, že ho brzy čeká definitivní konec. Na generálním štábu Československé lidové armády si právě lámou hlavu nad tím, jak zlepšit obraz vojska v očích veřejnosti a především branců. Nápad na sebe nenechá čekat. Začíná tak vznikat seriál Chlapci a chlapi.
Armáda si objednává jedenáctidílný seriál u tehdejší Československé televize. Ta má s tvorbou propagandistických pořadů bohaté zkušenosti. Kromě toho drží, jako jediná v celé zemi, monopol na provozování televizního vysílání. Zamýšlený seriál se tak zaručeně dostane k miliónům diváků v celém Československu.
Režisér Evžen Sokolovský se pouští do práce. Do hlavních rolí obsazuje řadu oblíbených herců, ale i nováčků, kteří se později stanou populárními – například Vladimíra Javorského, Jiřího Koptu, Kamila Halbicha nebo Martina Zounara
Sokolovský zároveň působí jako pedagog na DAMU a svým studentům dává v seriálu příležitost se prosadit. Později na to sebeironicky vzpomíná: „Celý ročník herectví přede mnou klečel, aby byl do této slátaniny obsazen, za odměnu totiž nemuseli na vojnu.“
Chlapci a chlapi je „Kyslíkovo“ prokletí
Děj seriálu vypráví o vojácích motostřeleckého útvaru od jejich nastoupení k jednotce až po skončení prvního roku základní vojenské služby. Scenáristé Karel Štorkán a Jiří Bednář volí jako hlavní motivy příběhu vyrovnávání se hlavních hrdinů s odloučením, citové a existenční problémy, ale i vztahy mezi jednotlivými vojáky. Silně akcentováno je i téma šikany.
Herec Vladimír Javorský později vzpomíná na svou postavu šikanovaného vojína Ctibora Voříška alias „Kyslíka“ jako na své prokletí: „Je to tak neuvěřitelně neustále živá věc, že to pořád člověk slyší – Kyslík, Kyslík. Vůbec nemám tušení, proč to tak je. Jestli to bylo tak pěkně natočené? Nebo jsme byli tak šikovní? Původně jsem to dělat nechtěl, ale pan Scherhaufer mně říkal, že se něco naučím, že pan Sokolovský je fajn, což tedy byl, a taky jsem se něco naučil.“
Štáb měl náročné podmínky
Filmaři natáčejí v Praze, na Kladně, v Prachaticích, v Lešanech nebo ve Vojenském újezdu Boletice. Úvodní seriálová píseň „Dva roky prázdnin“ je svěřena populární zpěvačce Ivetetě Bartošové. Závěrečnou píseň „Má daleká“ pak ztvárňuje neméně známý Michal Penk. Na obrazovce má seriál Chlapci a chlapi premiéru 2. října 1988, tedy zhruba rok před sametovou revolucí.
Hodně scén se natáčí v exteriérech, což je pro celý štáb svým způsobem opravdová vojna. Herci musí řídit BVP, dělat rojnice, brodit se v bahně i ve sněhu a obličej si mazat Indulonou, aby neměli omrzliny.
Všechny útrapy a úsilí realizačního týmu se ale vyplácí. Diváci seriál přijímají s kladnými ohlasy, i když je snad každému jasné, že se v podstatě jedná o klasickou státní totalitní propagandu. Ovšem už ani režim se tento fakt nesnaží nijak zvlášť zakrývat. Důkazem budiž třeba i uvedení Československé lidové armády v závěrečných titulcích coby koproducenta pořadu.