Co prožívá pes, když zůstane sám doma
Přemýšleli jste někdy nad tím, co se honí hlavou vašemu čtyřnohému mazlíčkovi, když zamykáte dveře a odcházíte z domova? Podle odborníků je tato situace pro mnoho pejsků velmi stresující. Nejhůře snáší samotu malá štěňata. Je proto potřeba je na ni naučit.
Díky domestikaci se psi stali nejlepším přítelem člověka. Málokdo si ale uvědomuje, že tato zvířata jsou i nadále od přírody „naprogramována“ na život ve smečce. Problém nastává už v okamžiku, kdy si pořídíme štěňátko. Po počáteční nedůvěře si k nám pejsek vybuduje velmi hluboké pouto. Instinkty mu velí, že s námi musí být 24 hodin denně. Jenomže navždy zavření doma být nemůžeme.
Pejsci, kteří ještě nemají příliš zkušeností, vnímají náš ranní odchod do práce tak, jako bychom opouštěli smečku navždy. Nucená izolace v nich vyvolává silný stresový zážitek. Prvních 30 minut poté, co zůstali sami doma, je obvykle nejbolestivější – zvyšuje se hladina stresových hormonů, srdeční frekvence a respirační funkce.
Do chování psa se pak tento stav promítne v podobě destruktivního chování, hlasitých projevů a štěkotu. Na akutní stres poukazuje i nadměrné slinění a časté močení, kterým se pes snaží ventilovat napětí. Pokud pejsek v tomto stavu ničí nejrůznější věci, není dobré ho za to trestat.
Na samotu si musí zvyknout
Malá štěňata si musí na samotu začít zvykat už od útlého věku. Odborníci doporučují postupně prodlužovat domu samoty. Zpočátku se vracejte hned po několika vteřinách. Po několika takových pokusech čas prodlužujte – zavřete se na chvíli v koupelně, dojděte na nákup nebo na krátkou procházku.
Než si zvíře zvykne, může to trvat i týdny. Pro jeho duševní zdraví je ale nezbytné tuto náročnou cestu podstoupit. Malý pejsek by také měl mít v bytě svou bezpečnou skrýš, kam se může uchýlit v případě vaší nepřítomnosti.
Ne každý pes je ale „závislák“. Někteří si na samotu zvyknou velmi rychle a nedělá jim žádné problémy. Radostné vítání poté, co se šťastně vrátíte domů, ale mají zapsané v genech snad všichni.