Jsi kluk, tak nebreč! Smutný stereotyp, který ubližuje všem
Opravdu kluci nebrečí?
Zatímco ženy mohou vyplakat hektolitry slz, muži by za každé situace měli umět své slzy zatlačit. Jednoduše proto, že jsou muži. Odkud se tento smutný a stále zažitý stereotyp vlastně vzal? A pláčou muži opravdu méně?
Řada výzkumů potvrzuje, že muži skutečně pláčou méně než ženy. Například vědci z Tilburské univerzity v Nizozemsku zjistili, že ženy roní slzy v průměru až pětkrát častěji než muži. Značné rozdíly jsou i v délce – zatímco mužům obvykle stačí 2–3 minuty, ženy pláčou přibližně 6 minut. Něžnější pohlaví přitom často dokáže plakat i několik desítek minut v kuse.
Za vším hledej hormony
Odborníci tvrdí, že kratší a méně intenzivní pláč u mužů je dán biologickými predispozicemi. Mužský hormon testosteron pláč potlačuje, zatímco ženský prolaktin, který stimuluje tvorbu mateřského mléka a ovlivňuje menstruační cyklus, naopak způsobuje větší emocionální výkyvy.
Tuto teorii podporují výsledky studie, podle nichž starší ženy po menopauze pláčou již podstatně méně. A vše dokládá i fakt, že dospívající díky a chlapci před pubertou pláčou přibližně stejně, protože na ně ještě nepůsobí zmíněné pohlavní hormony.
Pláčem dáváme najevo výraznou emoci smutku, se kterou je spojena zranitelnost. Příroda proto možná zamýšlela, aby muž „lovec“ nedával najevo slabost před soupeři, zatímco ženy a matky pláčem přivolávají své protějšky, aby jim a potomkům zajistili lepší podmínky, ochranu a péči. I to může být vysvětlení, proč ženský pláč i v dnešní době na většinu mužů vždy zaručeně zabere.
Proč pláčeme?
Emoci smutku v obou pohlavích vyvolávají podobné podněty, ale muži se s nimi díky testosteronu dokáží vyrovnat i bez pláče. Pouze 10 procent mužů tvrdí, že nepláče nikdy. Čtvrtina mužů ale přiznává slzy při dojemných filmových scénách a drtivá většina pláče při úmrtí blízkého člověka nebo při rozchodu.
Kluci nebrečí?
Mnoho rodičů vštěpuje dětem už od útlého věku, že kluci prostě nebrečí. Klučičí slzy jsou považovány za slabost a cosi nepatřičného, někdy až ostudného. Podle všeho jde o kulturní stereotyp západní civilizace, který přetrvává již nejméně několik stovek let.
Osobní koučka Hana Michálková ale upozorňuje, že to v důsledku negativně poškozuje celou společnost: „Od mužů se očekává, aby pláč potlačili. Negativní emoce ale musí nějak ven. Takže když někomu zakážete plakat, mohou se tyto nálady v „lepším“ případě přetavit buď v absolutní lhostejnost či agresi, v horším případě si jedinec ponese šrámy na duši celý život v sobě.“
Potlačovaný pláč zkrátka psychice neprospívá. Všichni bychom si proto měli uvědomit, že slzy jsou běžnou součástí života a muži na ně mají stejné právo jako ženy.
Smrt jako služba. Eutanázie v zámoří stále běžnější. V Česku musíme otevřít debatu
