Udělej si čas na knihu! Díky svému projektu víc čtu, říká BookTuber Jakub Pavlovský
Bylo mi šestnáct, studovala jsem knihovnictví a milovala Instagram. A někdy v té době se na téhle sociální síti objevil projekt Book’s Calling s podtitulem Udělej si čas na čtení. Kdekoliv. Kdykoliv.
Jeho autor, Jakub Pavlovský, se nechává fotit při čtení na neobvyklých místech. Zahlédnout ho můžete uprostřed rušné ulice, ve stanici metra nebo třeba na jezdících schodech. A nejen o tom bude dnešní rozhovor.
Kdy a jak vznikla primární myšlenka, která vedla k vytvoření projektu Book’s Calling? Pamatujete si na ten moment?
Projekt vznikl v září 2013. Rád na ten moment vzpomínám, protože se to stalo velice rychle. Ještě před Book’s Calling jsem na Instagram fotil fotky sebe, jak stojím na různých místech nehybně – jako kdybych si užíval dané chvíle určitého místa. Tento nápad mi ale po několika měsících přišel jako ne úplně hluboký. A zároveň jsem odmala velkým milovníkem papíru a knih, i když jsem četl hrozně málo. Jednoho rána jsem vstal a řekl si, co kdybych to spojil – fotil na Instagram něco s knihami a podpořil tak nejen sebe, ale i další, kteří chtějí číst, ale z nějakého důvodu se jim k tomu nedaří dostat. Nakonec, po letech, jsem já svou největší obětí – samozřejmě myšleno pozitivně. Díky vlastnímu projektu čtu výrazně víc knih a hodně mě baví o nich mluvit a diskutovat s ostatními.
Projekt byl primárně vytvořen pro Instagram. V současné době už se ale dávno dostal za hranice sociálních sítí. Jak vznikla myšlenka na pořádání Book Clubů?
Ano, původně jsem to chtěl mít hlavně na Instagramu. Ale časem mi to přišlo málo, přeci jen stačí jedno kliknutí a mám po profilu. Chtěl jsem dělat i offline akce, něco trvalejšího, a tak přišel book club a následně literární salon. Vždy se mi líbil koncept book clubů v anglosaském prostředí – každou neděli se sejít u někoho doma a diskutovat nad předem danou knihou. Než jsem s tím začal, lehce jsem to upravil. Zaprvé bych časově nezvládl organizovat setkání pravidelně každý týden a taky jsem chtěl mít přítomné autory. Loni v únoru jsme měli první setkání, bylo to s knihou Jedničky a nuly spisovatele Tomáše Grombíře. A od té doby se scházíme jednou měsíčně nad novými knihami českých spisovatelů a spisovatelek. Co se týče účastníků, může přijít kdokoliv, kdo mi včas napíše, abych s ním počítal. Většinou book cluby pořádám na místech s omezenou kapacitou – a taky jsem to nikdy nechtěl dělat jako masovou akci.
Kam s projektem směřujete dál? Máte nějaké plány do budoucna?
Určitě, plány mám, ne všechny jsou však úplně jasné. Rozhodně chci číst další a další knihy, s tím souvisí nové fotky. Book clubů proběhlo už víc než 20 a těším se na ty příští, teď mám domluvené autory až do prosince. Mimo to pro blogery pořádám literární salon, jednou měsíčně na vybrané téma – například dětská literatura, komiks, začínající autoři a tak podobně. Znova bych rád oživil akci Daruj knihu seniorovi, což byl nápad na propojení generací s pomocí knih a čtení.
Jaký je váš nejzajímavější zážitek spojený s Book’s Calling? Nějaká vzpomínka, která vám utkvěla v hlavě?
Přijde mi, že každé focení v tureckém sedě je něčím zajímavé. Často u toho probíhá nějaká diskuze, ať už moje připomínky, aby dotyčný fotograf udělal ještě lepší záběr, anebo běžná konverzace nad místem či dalších plánech dne. Věřím, že tím kritizováním ostatní netěším, ale chci, abych měl hezké fotky, když už to dělám. Nakonec jsme vždy oba spokojeni – myslím tím toho, kdo mě fotí. Tím je nejčastěji někdo z mé rodiny anebo přátel. Když o tom tak přemýšlím, zajímavé na tom celém nejsou až tak ty fotky, ale spíš to, co se kolem projektu vytvořilo. A tím myslím především možnost setkávání se s dalšími knižními nadšenci.
Prozraďte nám, které místo v Praze je vaše oblíbené?
Těch míst je samozřejmě mnoho, stejně tak jako kaváren. Ale kdybych měl vypíchnout jedno, byla by to Divoká Šárka, tam je opravdu klid na čtení. Vhodná kavárna na čtení je Original Coffee, nedaleko Národní třídy. Často se stane, že je prázdná, ale když je plná, je to v mnoha případech díky turistům, takže vás neruší to, že rozumíte konkrétním slovům u vedlejšího stolu.
Smrt jako služba. Eutanázie v zámoří stále běžnější. V Česku musíme otevřít debatu
