Vlak dětství a naděje. Helenu Růžičkovou málem nahradila jiná herečka. Proč byl seriál v trezoru?
„Nic ty se neboj, dítě moje zlatý! Na tragickej život jsem já pes!“ Nezapomenutelná věta Heleny Růžičkové ze seriálu Vlak dětství a naděje téměř zlidověla. Přitom chybělo málo a znali bychom ji v podání úplně jiné herečky. Jak na natáčení vzpomíná Tereza Brodská? A proč seriál cenzura na několik let zamkla do trezoru?
Píše se rok 1938. Evropou se šíří nacistický mor a nevyhýbá se ani severomoravskému pohraničí. Poštovní úředník Josef Pumplmě se jen těžce vyrovnává s nedávnou smrtí své manželky. Na výchovu malé dcerky zůstal sám. Záchrana ale přijíždí vlakem. Do rodiny svérázně vstupuje Anna Urbanová, bývalá lázeňská kuchařka I. třídy, statečná, bodrá a upřímná žena korpulentní postavy, která nad malou Věrkou i jejím otcem drží po celou dobu kruté války ochrannou ruku se srdcem na dlani.
Legendární seriál natočil v roce 1985 režisér Karel Kachyňa podle románového triptychu Věry Sládkové Malý muž a velká žena. Skládá se z částí Poslední vlak z Frývaldova (1974), Pluky zla (1975) a Dítě svoboděnky (1982). Autorka v díle očima malé dívky popisuje své reálné zážitky ze Sudet – národnostní třenice mezi Čechy a Němci, vzestup Henleinovců i průběh celé kruté války.
Jestli některý z českých režisérů dokonale rozuměl dětské duši, byl to právě Karel Kachyňa. Jedině on tak poskytoval záruku, že z literární předlohy vzejde nesmrtelné dílo, které lze bez nadsázky označit za jeden z klenotů české audiovizuální tvorby.
Soudruzi zamkli seriál do trezoru
Natáčení probíhalo na Sokolovsku v Lokti, Nejdku, Březové u Karlových Varů, v Praze Braníku, na Albertově, v Brně-Židenicích a v Červených Pečkách u Kolína. Seriál se měl původně vysílat v roce 1985 u příležitosti 40. výročí od osvobození. Tehdejší cenzura ale s výsledkem nebyla vůbec spokojená.
„Lze usuzovat, že zásadně vadila postava Josefa Pumplměho (Stanislav Zindulka), bývalého legionáře a masarykovce. Seriál také nijak neakcentoval komunistický odboj a výhrady mohly být vzneseny i k zobrazení osvobození Brna,“ vysvětluje Petr Bednařík v knize Perestrojka/přestavba z edice Film a dějiny.
Vedení Československé televize údajně na režiséra tlačilo, aby seriál přestříhal. Ten ale jakékoliv úpravy vytrvale odmítal. Cenzoři nakonec povolili vysílání až o čtyři roky později, v březnu 1989, avšak v odpoledním vysílacím čase a bez jakékoliv propagace. Napomohla tomu Gorbačovova perestrojka a postupné uvolňování poměrů, ale i značné úsilí Karla Kachyni.
Brodská Kachyňu platonicky milovala
Malou Věrku v dospělejším věku ztvárnila herečka Tereza Brodská. V rozhovoru pro Českou televizi kdysi řekla: „Na Vlak dětství a naděje vzpomínám moc ráda. Bylo to jedno z mých nejkrásnějších pracovních období a příležitostí. Už proto, že spolupráce s Karlem Kachyňou je naprosto výjimečná. Ten rok, co jsem s ním mohla strávit, to bylo něco úžasného. Byla to tvrdá škola, ale myslím, že dnes by si takovou školou měl projít každý. Pan režisér byl velice přísný a vyžadoval velikou profesionalitu a disciplínu, ale stejně tak byl přísný sám k sobě. A musím se přiznat, že jsem ho tehdy tak trochu i platonicky milovala.“
Růžičková málem v seriálu nehrála
Jen těžko si dnes lze představit, že by v hlavních rolích hrál někdo jiný než Helena Růžičková a Stanislav Zindulka. Režisér Kachyňa původně zamýšlel obsadit Petra Nárožného. Růžičková ale Kachyňu přesvědčila, že Zindulka bude v tomto případě lepší lepší volba.
Sama Helena Růžičková se pak před začátkem natáčení potýkala ze zdravotními problémy a bylo nutné ji přeobsadit, aby se dodržel harmonogram. Jediný, kdo mohl náročnou roli zvládnout, byla v té době herečka Míla Myslíková. Kamerové zkoušky nedopadly špatně, ale Kachyňa nakonec prosadil, aby role ujala Růžičková, a to i za cenu půlročního čekání.
Tereza Brodská na ni vzpomíná: „Byla to opravdu velká žena s ještě větším srdcem. To se jinak říct nedá. A přesně charakter role, kterou hrála, se odrážel i ve skutečném životě – v přístupu k hercům, ke kolegům i ke mně. Dá se říct, že si mě během natáčení tak trochu adoptovala a starala se o mě. Takže když se řekne Vlak dětství a naděje, tak si musím vybavit Helenku Růžičkovou. Jsem vděčná za to, že jsem měla možnost s touto lidskou i hereckou osobností spolupracovat.“
Legendární seriál se dodnes objevuje pravidelně na televizních obrazovkách. Na Česko-Slovenské filmové databázi má hodnocení 83% a dle uživatelů patří mezi nejlepší a nejoblíbenější seriály všech dob.