Děs a hrůza pod maskou. Proč se klaunů většina lidí bojí?
Foto: Unsplash
Jejich úkolem je bavit a rozdávat radost, přesto ale mnoha dětem i dospělým nahánějí spíš děs a hrůzu. Vědci se zabývali otázkou, proč v nás klauni vyvolávají negativní emoce. A tady je odpověď.
V roce 2008 se v Anglii uskutečnil výzkum, který potvrdil, že ve skutečnosti téměř žádné dítě nemá klauny rádo. Závěrem studie bylo konstatování, že pokud chce někdo pomáhat například nemocným dětem v nemocnicích, je to sice chvályhodné, ale rozhodně by neměl volit klaunský převlek.
Kde se vzali?
Fenomén klaunů, šašků jim podobných postaviček funguje pravděpodobně už několik tisíc let. Podle antropologů hráli v minulosti roli jakéhosi „ventilu“ v okolí mocných lidí – za úkol měli uvolňovat napětí a zlepšovat celkovou atmosféru, například aby se v krajních případech předešlo vraždám. Anglický výraz „clown“ se poprvé objevil v 16. století v dramatech Williama Shakespeara. Podoba současných klaunů cirkusového typu pochází z 19. století a od té doby se prakticky nezměnila.
Proč nás děsí?
Klauni pod maskou skrývají svou totožnost. Vědci říkají, že když nevidíme skutečný výraz tváře člověka, nemůžeme naplno vnímat jeho emoce a jasně s ním komunikovat. Tím se pro nás klaun stává nevypočitatelným a nebezpečným rizikem, které vyvolává neklid a obavy. Dalším důvodem je klaunův permanentní, často až nepřirozený úsměv, ze kterého podvědomě cítíme cosi zlověstného.
S podobným vysvětlením přišel ve své psychoanalýze už Sigmund Freud. Jeho teorie říká, že objekt, který má pro nás známé a zároveň neznámé prvky, vyvolává pocit nepohodlí, nejistoty až odporu. Klaun je sice lidská postava, ale jeho obličej není přirozený, stejně jako třeba postavy čertů nebo současní humanoidní roboti.
Fóbie z klaunů
Pokud je strach z klaunů extrémní, můžeme hovořit o tzv. coulrofobii. Například herec Johnny Depp přiznal, že už od dětství trpí klaunskými nočními můrami a k smrti ho děsí namalované tváře a falešné úsměvy. Filmové role nejrůznějších podivínů mu prý pomáhají se s touto fóbií vyrovnávat (mj. ztvárnil třeba klauna ve filmu Alenka v říši divů, čokoládového magnáta Willyho Wonku v Karlíkovi a továrně na čokoládu, bláznivého kapitána Jacka Sparrowa v populární sérii Piráti z Karibiku nebo legendárního Střihorukého Edwarda). Fóbií z klaunů trpí i herec Daniel Radcliffe, představitel Harryho Pottera.
Kdo živí strach
Strach z klaunů v lidech v posledních letech přiživuje popkultura a hollywoodské snímky. Jedním z nejděsivějších je „tancující“ klaun Pennywise, postava ze slavného románu Stephana Kinga IT, která žije v kanalizaci pod městečkem Derry a vraždí malé děti. Velmi známý je také třeba superpadouch Joker z komiksů a filmů o Batmanovi.
Klauni však bohužel vraždí i v reálném životě. Mezi známé případy patří jeden francouzský klaun, který v 30. letech 19. století údajně umlátil dítko holí jen za to, že mu smálo. Obrovskou vlnu děsu vyvolal v 70. letech minulého století Američan John Wayne Gacy. Ten odmalička klauny miloval a v dospělosti dokonce v klaunském kostýmu vystupoval na dětských oslavách. Bohužel trpěl sadistickými sklony a během své klaunské „kariéry“sexuálně napadl a usmrtil více než třicet malých chlapců. Za své činy byl odsouzen a v roce 1994 popraven. V tomto případě stoprocentně platí, že „mrtvý klaun je dobrý klaun“.
Smrt jako služba. Eutanázie v zámoří stále běžnější. V Česku musíme otevřít debatu
