3. 7. 1890: Praha pošle věnec na hrob polského básníka Mickiewicze
Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.
Věnec pro básníka
Věnec obce pražské na rakev polského básníka Adama Mickiewicze, uvitý dle nákresu ředitele městských sadů pana Fr. Thomayera, dvorním zahradníkem p. Dittrichem, byl včera od 12. do 2 hodin odpoledne vyložen ve výkladní skříni zmíněného závodu na Ferdinandově třídě a vzbuzoval všeobecnou pozornost kolem jdoucího obecenstva. Věnec jest zřízen ze 4 mohutných listů palmy Fenix reclinata. Na hořejší části nalézají se dvě úpravné kytičky a sice v pravo z krásného kvetoucího druhu vstavače Catleya Trianae a v levo z kytičky kvetoucích konvalinek a bílých květů Gardenia. Dolejší část věnce jest lemována hustě tmavočervenými růžemi ; uprostřed věnce nalézá se mohutná kytice z krásných libovonných čajových růží Maréchal Niel. Věnec krášlí široké atlasové stuhy se zlatým třepením a nápisem: »Král. hlavní město Praha Polskému pěvci«. Věnec, dostatečně zabezpečený, aby nemobl zvadnouti, byl odpoledne odeslán dráhou do Krakova. – Národní listy, 3. 7. 1890
Cestou na pohřeb
Politování hodné neštěstí přihodilo se včera ke 3. hod. odpol. p. Š., gymnasialnímu profesoru. Ubíral se tramwayí ku pohřbu svého přítele, ředitele měšťanské školy na Smíchově p. Fr. Zoubka. Vagon byl přeplněn a prof. Š. stál na zadní straně na neštěstí tak, že se nemohl nikde rukou zadržeti. Při ostré zatáčce u Palackého ulice na Smíchově vůz náhle se poněkud nahnul a prof. Š. spadl s něho dolu, obličejem k zemi. Vagon zůstal státi a každý snažil se nešťastníku přispěti ku pomoci. Zvedli ho a seznali, že se p. Š. valí ústy i nosem krev. Odvedli ho do průjezdu, kde rány jeho byly vodou vymyty a obvázány, načež odveden na policejní komisařství, kde lékař obvázav mu řádně rány, dal ho na vlastní žádost odvézti do jeho bytu. Neštěstí to vyvolalo na místě velký sběh lidí, kteří reptali na přeplňování vagonů tramwaye a poukazovali k tomu, k čemu vlastně jsou řetězy u vagonů, když se jimi nemá vagon uzavříti a proč o bezpečnost osobní jest tak špatně postaráno. – Národní listy, 3. 7. 1890
2. 7. 1890: V základech domu ze 17. století byl nalezen vzkaz na pergamenu
Vyloupený kiosk
Dnešní noci opět neznámý pachatel vymáčkl plechovou tabuli v kiosku v sadech Čelakovského. Vyprázdnil láhve a sodovku vypustil. Krádež byla spozorována teprve ráno, když krámská přišla do kiosku. – Národní listy, 3. 7. 1890
Smrt jako služba. Eutanázie v zámoří stále běžnější. V Česku musíme otevřít debatu
