26. 1. 1889: Falešné mince v Praze a žena obviněná z bigamie
Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.
Falešné zlatníky
Delší dobu koluje v Praze i v předměstích nápadné množství falešných zlatníků, aniž by se dosud bylo podařilo vypátrati penězokaze. Tyto falešné zlatníky jsou tak dovedně shotoveny, že v noci nebo při slabém světle snadno lze je udati. Od pravých zlatníků rozeznávají se tím, že jsou lité a tudíž také hladké, kdežto pravý ražený zlatník je drsnější. Také jsou falešné zlatníky lehčí pravých, neboť jsou zhotoveny z antimonu a nikoliv ze stříbra. Poněvadž není bezdůvodné podezření, že tyto falešné peníze zhotovuje a do oběhu dává celá společnost penězokazů, po niž orgánové veřejné bezpečnosti pilně již pátrají, upozorňuje se obecenstvo, aby při placení i přijímání stříbrných peněz zbystřilo svou pozornost a mělo na paměti následky, jež by vědomé udávání falešných peněz pro každého jednotlivce míti mohlo. – Národní listy, 26. 1. 1889
Obviněna z bigamie
Těchto dnů zavedeno bylo vyšetřování s tovární dělnicí M. K. ve Fridlandu pro bigamii. Zjistilo se totiž, že r. 1885 manželka továrního dělníka K., příslušná do Hrádku, následkem jakéhosi rozkolu v rodině, muže svého opustila a odebrala se do Ameriky, kdež zdržovala se v Milwaukee, Baltimoru, Washingtonu; odtud poslala muži svému dopis, žádajíc jej, aby přivolil k rozvodu. Manžel její přání tomu vyhověl, avšak po dvou letech vrátila se manželka jeho zpět, slíbila svému muži znovu poslušnost a žila s ním dále. Pojednou přišel dotaz z Ameriky na purkmistrovský úřad ve Fridlandu, v němž truhlář jmenem P. se shání po své manželce, dříve provdané za K. ve Fridlandu. Vyšlo na jevo, že tovární dělnice K. provdala se v Americe poznovu, a zavedeno s ní tudíž vyšetřování pro bigamii. – Národní listy, 26. 1. 1889
ČTĚTE TAKÉ
25. 1. 1889: Zapomenutá pražská zoologická zahrada a případ krkavčí matky
Podivný trest
Před několika dny prohlížel státní tajemník Mercier nemocnici sv. Josefa v Londýně právě v dobu, kdy pacientům rozdáván oběd. Talíř sušených švestek, jež podány nemocnému, učinil na Sira Merciera dojem tak odporný, že rozkázal aby byl zavolán kuchař a ten musel před očima sira Merciera požít tři porce těchto švestek. Na všechny prosby jeho odpovídal sir Mercier: »Může-li nemocný snést talíř takovýchto švestek, může silný muž jako vy, požít tři talíře«. Večer poslal sir Mercier do nemocnice pozeptat se, jak se kuchaří daří. Odpověděno mu, že podlehl záchvatu koliky. – Národní listy, 26. 1. 1889