18. 8. 1889: Uzenáři proti hostinským, výzdoba kavárny a paroplavba na Vltavě
Přečtěte si, co se psalo v pražských novinách přesně před 130 lety.
Uzenáři proti hostinským
Z kruhů uzenářských se nám píše: V poslední době objevily se v časopisech zprávy o krocích, jež podnikli pražští pp. hostinští proti uzenářům, ale neslyšeli jsme, že se uzenáři proti krokům těm bránili Snad neuznali toho potřebu u vědomí, že právo a prospěch obecenstva mluví pro dosavadní spůsob prodeje zboží uzenářského. Představenstvo měšťanského bratrstva výčepníků pražských podalo, jak známo, ministerstvu žádost, »aby uzenáři v Praze a v předměstích směli prodávati pouze zboží uzenářské přes ulici s tím omezením, že nejsou oprávněni prodávati zboží to hostům v místnosti stojícím nebo sedícím«. Nehledě k tomu, že žádný živnostník nemá býti při prodeji svých výrobků omezován, jak si toho pp. hostinští ohledně uzenářů přeji. máme my uzenáři za to, že jsme zrovna tak poplatníky jako hostinští. Musí li — jak to slavné představenstvo korporace té tvrdí — ze 100 hostinských každoročně 90 živnost svou opustiti, a nejsou li v řadách zaniklých koncessí uzenáři, kterým byla udělena koncesse k výčepu piva, vína a t. d., jest to po našem náhledu jen zřejmým důkazem, že zaniklé hostince nevyhovovaly potřebám obecenstva, kdežto nutnost uzenářských živností dokázana jest právě tím, že obecenstvo silně je vyhledává. Nutnost tu uzná každý, kdo navštíví zejmena večer některý uzenářský krám. Kdyby krámů těch nebylo, nastala by veliká obtiž chudým studentům, malým úředníkům, přiručím a vůbec četné řadě občanstva, která nemá na večeři dražší a pohodlnější. SI. představenstvo pražského bratrstva výčepníků uzná snad, že z ohledů humanního nemá býti lidem zmíněného druhu ubírána možnost, aby za poměrně levný peníz mohli se najísti a případně i napiti. Druhá žádost pánů hostinských čelila k tomu, aby uzenářům, po případě manželkám, jejich nebyly udělovány koncesse hostinské nebo šenkýřské. Magistrátu uloženo, aby při úředních řízeních přihlížel přiměřeně žádosti pp. hostinských, řídě se dle § 36. ž. ř. pokud se týče §§ 16. a následujících. To přece magistrát musil činiti i před podáním stížnosti pp. hostinských, i lze proto tvrditi, že koncesse hostinská povolena byla skutečně jen při takových uzenářských závodech, kde toho kázala potřeba. Bratrstvo pražských výčepníků stěžuje si konečně, že uzenáři prodávají nejen uzenky, ale i vařené kýty, telecí, srnčí, beafsteaky a t. d. Ačkoli o obchodech tohoto druhu nelze mluviti všeobecně, uzná každý, že do živnostenské oprávněnosti uzenářů přísluší prodávali sekaninu, jaternice, veškeré uzené zboží masné, a že nikdo uzenářům nemůže zazlívati, starají li se o pohodlí svých odběratelů. Vždyť i hostinské místnosti nebyly před lety tak nákladně zařízeny, jako jsou nyní. Vůbec máme my uzenáři pražští na základě svých zkušeností to pevné přesvědčení, že omezením živnostenské oprávněnosti v našich obchodech stala by se křivda nám, ale zároveň i citelná ujma onomu velkému obecenstvu, kteréž na obchody uzenářské jest odkázáno. Pražské hostince měly a mají své zvláštní obecenstvo, a neměly by tedy v závodech uzenářských spatřovati konkurenci. Přiznáváme, že také poměry mnohých pánů hostinských zrovna tak jako poměry jiných živnostníků, v poslední době se zhoršily, ale příčina toho nespočívá v domnělé konkurenci s obchody uzenářskými, nýbrž má původ svůj v jiných neblahých poměrech, na něž pp. hostinští ve svých schůzích nejednou sami byli poukázali. Jsme ostatně toho náhledu, že veřejnost česká a povolaní orgánové nedopustí, aby uzenářství pražské, které požívá světové pověsti, pokleslo ; a to mohlo by se státi, kdyby žívnost tato spůsobem nepřiměřeným byla omezována. – Národní listy, 18. 8. 1889
Deminova kavárna
Nešetře nákladu vyzdobil majitel její veškeré místnosti zcela nově a vkusně. Zvláště pěknou novinkou jsou dvě rozkošné krajiny z naší půvabné Šumavy, jež dovedným štětcem provedli osvědčení pracovníci v podobných dekoračních malbách, pp. Hofbauer a Skala. – Národní listy, 18. 8. 1889
ČTĚTE TAKÉ
17. 8. 1889: Nehoda pří neopatrné jízdě, oheň na řetězovém mostě a dopadení podvodníka
Paroplavba po Vltavě
Od pondělka dne 19. t. m. pojedou poslední parníky ze všech stanic ku Praze o ½ hodiny dříve ; poslední parníky večer z Prahy do Zbraslavi v 5 a 6 hodin, do Chuchle v 7¼ hod., do Braníka v 8½ hodin. – Národní listy, 18. 8. 1889